Cestovní ruch a druhá světová válka, to je na první pohled paradoxní spojení. Historici Ivan Jakubec a Jan Štemberk však revidují zažitou představu, že tehdy nebyla na cestování vhodná doba. Kniha se zaměřuje na protektorát Čechy a Morava, ale autoři se zabývají i oddělenými částmi Československa a zahrnují kontext říše. Jejich mimořádně erudovaná pramenná práce věnuje pozornost státní politice, administrativě, antisemitským opatřením i dopravě, stravování a ubytování. Publikace, doprovázená dobovými fotografiemi a reklamními materiály a doplněná barevnou obrazovou přílohou, představuje zásadní posun v bádání o tomto dosud málo zmapovaném fenoménu.
Monografie dvou renomovaných autorů, prof. Ivana Jakubce a doc. Jana Štemberka, se
zabývá mimořádně zajímavým a dosud v podstatě opomíjeným tématem - otázkou cestovního ruchu na území Československa po vyhlášení Slovenského štátu a vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Jak autoři uvádí, přestože zní pojmy světová válka a cestování neslučitelně, je třeba tuto představu zásadním způsobem revidovat. Na stránkách své zcela původní práce se autoři snaží (a dlužno říci mimořádně úspěšně) tuto zažitou představu revidovat.
Ve své velmi rozsáhlé práci rozdělili tuto otázku do několika logicky řazených částí. Po obsáhlém úvodu se nejprve zabývají obecnějšími otázkami. Nejprve jde o politiku cestovního ruchu, kterou rozebírají nikoli "globálně", tedy celočeskoslovensky (což ostatně v dané časové epoše ani není možné), ale podle jednotlivých administrativních jednotek - Sudet, Protektorátu Čechy a Morava a Slovenska. Následuje část zabývající se primárně základními předpoklady cestování, tedy otázkou volného času, důsledky antisemitské politiky Třetí říše, administrativními omezeními a řadou dalších drobnějších problémů. Následují zdánlivě "banální" záležitosti, ubytování, stravování a doprava, které ale ve válečných letech představovaly velmi důležitý, protože výrazně omezující, faktor cestovního ruchu.
Dále autoři rozebírají možnosti domácího a zahraničního cestování, přičemž v případě zahraničního cestování zaměřují svou pozornost primárně na Německo a (bývalé) Rakousko (Říši) a Slovensko, logicky méně pak ostatním zemím, kde byly kontakty (nejen turistické) významně omezenější. Poslední otázku představuje příjezdový cestovní ruch - tedy návštěvy Protektorátu zahraničními turisty a reklama a propagace dovolených v rámci Protektorátu Čechy a Morava.
Studie se opírá nejen o důkladnou znalost literatury, ale zejména o znalost a analýzu pramenů, jejichž část dosud nebyla vůbec využita. Výsledkem je vědecká studie mimořádné kvality, jejíž úroveň zvyšuje i kultivovaný jazyk a schopnost obou autorů vládnout slovem - stručně řečeno čtivost.
Z recenzního posudku: Prof. PhDr. Jan Županič, Ph.D.
Práce autorské dvojice Jakubec Štemberk patří k publikacím, které se v posledních letech pokoušejí prezentovat období protektorátu jinak než prostřednictvím počtu pronásledovaných z politických či rasových důvodů. Pro část veřejnosti je tento úhel pohledu sice předmětem silné kritiky, je však zcela legitimní a dokonce nutný. Pokud mají historikové nabízet reálný obraz minulosti, nemohou v něm informace o denním životě protektorátu chybět, samozřejmě s vědomím širšího kontextu.
-Josef Opatrný (
Český časopis historický 2/2020)
Předložená monografie se zabývá doposud opomíjeným fenoménem cestovního ruchu v období
Protektorátu Čechy a Morava. Autoři se podle svých slov rozhodli revidovat zažitou představu o tom, že během druhé světové války neexistoval cestovní ruch jako takový, neboť na to nebyla vhodná doba. Ústřední tezí jejich práce je předpoklad, podle něhož cestovní ruch v uvedeném období netrpěl úpadkem, nýbrž naopak se poměrně dobře rozvíjel. Jak autoři doslova uvádějí v úvodu své práce: "Cestovní ruch (turismus) začal nabývat na významu jako společenský, ekonomický, politický i kulturní fenomén v meziválečném období v celé Evropě a Československo a Německu rozhodně nepředstavovaly nějakou výjimku."
Struktura předložené práce vychází ze standardního přístupu k problému cestovního ruchu. Po první kapitole, která je vcelku logicky věnována organizační struktuře či státoprávním změnám spojeným se zánikem dosavadního uspořádání na území bývalé první Československé republiky, se autoři poté rozhodli věnovat fenoménu volného času, jenž je pro cestovní ruch nezbytným předpokladem, a neopomněli pojednat ani o vyčleňování určitých skupin z cestovního ruchu, případně o jeho omezování tím, že v důsedku války docházelo k uzavírání některých míst pro turisty, a to z důvodu nerušené válečné výroby. Další dvě kapitoly pak přinášejí podrobnou analýzu dvou pro fungování cestovního ruchu důležitých kategorií - dopravy a stravování. Autoři podle mého názoru velmi rovněž vhodně rozdělili fenomén cestovního ruchu na dvě části, domácí a zahraniční, kdy každá má ve zkoumaném tématu svou nezastupitelnou úlohu.
Pokud jde o použité prameny a literaturu (jejich seznam je vskutku úctyhodný), nelze autorům vytknout téměř nic. K heuristice a následnému bádání přistoupili velmi zodpovědně, zabývali se i specifickým, ale pro toto téma zásadním pramenem, a sice legislativním rámcem zkoumaného tématu (příslušné zákony a nařízení). Z hlediska archivního výzkumu však narazili na poněkud omezené spektrum materiálů, kdy se některé z nich dochovaly pouze v omezeném množství (z fondu Ústřední svaz pro cizinecký ruch v Čechách a na Moravě se zachoval pouze jediný karton). Myslím si však, že se autorům podařilo tuto nepřízeň osudu překonat a výčet navštívených archivů, kde bádali, hovoří za své. Z hlediska relevatní odborné literatury neopomněli dle mého názoru jediný zásadní titul.
Po přečtení publikace
Cestovní ruch pod dohledem Třetí říše od autorů Ivana Jakubce a Jana Štemberka proto mohu s opravdovým potěšením konstatovat, že se jedná o fundovaný text.
Z recenzního posudku: doc. PhDr. Lukáš Novotný, Ph.D.
Monografi a Cestovní ruch pod dohledem třetí říše autorov Jana Štemberka a Ivana Jakubeca je nanajvýš relevantným a prínosným vstupom do problematiky cestovania a CR v prvej polovici 20. storočia a prináša dosiaľ v ucelenej forme nepublikované poznatky. V rámci problematiky výrazne posúva jej poznanie a je prínosnou nie len pre odbornú komunitu historikov či sociológov, ale tiež pre manažérov v oblasti CR, ako aj pre laických záujemcov.
-Mikuláš Jančura (
Mesto a dejiny 1/2019)
