Publikace představuje, jak pestrý, nápaditý a humorný může být sociolekt interpretů klasické hudby, a to nejen odborně poučenému čtenáři, ale také samotným interpretům či posluchačům klasické hudby. Je rozdělena do dvou částí. První z nich se věnuje tvoření sociolektismů, tedy onomaziologickým postupům, a popisuje na sebraném materiále, jakým způsobem a s jakou četností vznikají jednotky hudebního sociolektu, poukazuje na jejich synonymičnost, expresivitu i jazykovou hravost. Druhá část obsahuje slovník v abecedním řazení. Hesla jsou doplněna o základní informace o jejich fungování, jako jsou mluvnické údaje, následuje výklad významu, uvedení případných synonym, heslový odstavec uzavírá příklad užití. Slovník je doplněn přehledem slovníkových hesel uspořádaných do významových kategorií.