Všudypřítomný jazyk hodnocení a bodování zásadně změnil naše vnímání hodnoty a statusu. Vzestup kvantifikace vytvořil a posílil sociální hierarchie a kvalitativní rozdíly proměnil v kvantitativní nerovnosti. Ačkoli původním záměrem mohlo být budování důvěry a transparentnosti, Steffen Mau ukazuje, jak se metriky ve skutečnosti staly formou sociálního podmiňování. Tato aktuální analýza zhoubného vlivu kvantifikace zaujme studenty a vědce napříč společenskými vědami, stejně jako každého, koho zajímá kult čísel a jeho dopad na naše životy a dnešní společnost.
Podle něj se pak z masy dat vytváří nerovné postavení daného člověka, výrobku, služby anebo celé organizace – nějaká cifra, index či koeficient produkuje a znázorňuje status, který je jakoby porovnávatelný (byť by to pro unikátnost ani jinak nešlo). Neustálé skórování a udílení hodnocení, snaha o kvantifikaci sociálna, pak v lidech pěstují i schémata vnímání, myšlení a souzení, jež se čím dál více řídí daty a ukazateli. Analogicky: složitá otázka, který z filmů by byl „lepší“ pro Tadeáše, Matyáše či Elišku, na večer nebo v poledne, se zjednoduší do faktu, že „lepším“ je ten s obecně vyšším hodnocením; ten, který má 91 procent oproti 88.
[…]
„Kult čísel, převlečený za racionalizaci, má dalekosáhlé důsledky. Mění i způsob, jak konstruujeme a chápeme, co je hodnotné a žádoucí (...) Pomysleme jen na roli známkování na komerčních hodnoticích platformách (e-shopy, restaurace a podobně) nebo na citační indexy ve vědecké sféře. Čím více se daří lidem vštípit tento způsob chápání, tím větší jsou jeho společenské dopady,“ upozorňuje Steffen Mau. A varuje: před našima očima prý vzniká společnost hodnocení, jež všechno a všechny podrobuje evaluacím na základě kvantitativních dat, a zavádí tak nový řád hodnot, statusů a hierarchie, když srovnává dříve nesrovnatelné.
Martin Rychlík (Lidové noviny, Orientace, 18. 6. 2022)
Mau tak patří spíš mezi skeptiky. Píše sice, že „numeričnost rozhodně má i emancipační potenciál, protože může odkrývat diskriminaci nebo znevýhodnění“, zajímají ho ale hlavně důsledky, které negativní dopadají na lidskou „přirozenost“. Pokud scuknu Mauovy příklady, znamená to: v práci musíme být pod dohledem algoritmu za stachanovce, po cestě domů závidíme lajky Kardashians a když máme konečně volno, pod kuratelou svých chytrých hodinek vyrážíme běhat, abychom se na večírku mohli chlubit svými zdravotními daty, co o nás vede pojišťovna.
Jakub Jetmar (
Médiář, 25. 9. 2022)
Mau ovšem tendenci ke stálému měření a srovnávání stručně a souhrnně analyzoval v mnoha oblastech a aktuálně ve vztahu k současnému světu. Jeho kniha je psána celkem srozumitelně a nechybí v ní odlehčující odkazy na romány, či dokonce sitkomy. Nedává sice konkrétní návody, jak případným rizikům čelit, ale jejich nebezpečí vykresluje přesvědčivě, plasticky a přitom nikterak hystericky.
Jan Lukavec (
iLiteratura.cz, 19. 1. 2023)
