Název knihy Tratíme se jak dým v brzce... odkazuje k době baroka, kdy myšlenky o konečnosti lidské existence byly důležitou součástí života a kazateli často zpracovávaným tématem. Podtitul naznačuje, že hlavní pozornost je soustředěna na jazyk kazatelů. Jejich čeština nebyla zastaralá a těžkopádná, nýbrž živá a výstižně pojmenovávající. Vytvořili si k ní citový vztah, stali se jejími obránci i ochránci. Zjištění autorů monografie vybízejí k hlubšímu zamyšlení nad hodnocením tehdejšího jazyka.