Kniha předkládá přehled problémů z oblastí výzkumu životního prostředí s ohledem na jejich aktuálnost a potenciální rizika, která do budoucna mohou daná témata skýtat. Zahrnuje kapitoly z oblasti dopadů a aspektů globálních změn, problémy týkající se nových typů znečištění životního prostředí a jejich expozice a rovněž témata týkající se změn v chování populace ve vztahu k přírodě a komunikace environmentálních otázek ve vztahu k veřejnosti. Publikace se dotýká rovněž problematiky očkování a věnuje se i legislativní stránce ochrany životního prostředí.
Má-li ekologie fungovat, je třeba, aby se vizemi reálné a snesitelné budoucnosti bylo schopno zabývat co nejvíc lidí. To zřejmě nedokážou zařídit alarmistické zprávy, jakkoli pravdivě informují o tom, že temné předpovědi se naplňují a čas na nápravu se zkracuje. Aby lidé vzali ekologické myšlení za své, potřebují spíš než děs, jakkoli odůvodněný, aby tomu, co se děje s biosférou Země, doopravdy rozuměli.
Ani v tom směru Moldan své polistopadové roky nepromarnil. Hodně psal a obracel se ke všem vrstvám společnosti, mezinárodní odbornou elitou počínaje a českými farmáři konče.
„Potřebné technologické změny lze úspěšně zavést jen v souladu s tržními mechanismy,“ psal v roce 2003. „Nelze je plánovat, nařizovat z ‚osvíceného‘ centra. Jejich zavádění se prostě musí vyplatit, podnikatelé je sami musejí chtít – ne z altruismu nebo idealismu, ale proto, že jim přinášejí naději na solidní zisk. Pro průmyslové a jiné podniky musí být ekonomicky výhodnější znečišťovat méně a spotřebovávat méně zdrojů.“
Svět vstupuje do postindustriální fáze, pro kterou musí vynalézt nové a dosud neznámé způsoby udržitelného rozvoje. Nová éra nabídne prostor kontextovým lidem. Co se nesmí stát a před čím Moldan varoval, je, aby se společnost rozdělila na dva tábory: zastánce pokračujícího industriálního věku a odpůrce, odmítající soudobou civilizaci jako celek. Nestane se to, dokud jedni druhým budou schopni věřit, že to se světem myslí fér. „Lidé si musí být jisti, že se s nimi zachází upřímně, že nejsou podváděni ani manipulováni.“
Nemanipulovat a nenechat se manipulovat: to je Rhodos, přes který se ve společnosti 21. století skáče a bude skákat každý den. Bedřichu Moldanovi slouží ke cti, že se proti tomuto požadavku neprohřešil ani jako politik, ani jako občan.
Pavel Kosatík (
DeníkN, 21. 7. 2023)
Úhrnem, pro ty, kteří publikací zalistují a budou váhat, doporučuji překonat úvodní pocit přílišné různorodosti a přečíst vše, co přináší. Její hodnota je nejen v bezprostřední aktuálnosti, ale i právě v dobré ilustraci šíře, provázanosti a komplexnosti problémů environmentální vědy. Ať už je čtenář odborníkem v kterékoli ze zastoupených disciplín, či dokonce jen zvídavým nebo poučeným laikem, po přečtení bude mít pohled na environmentálního „slona“ úplnější. To může pomoci zejména těm, kteří odpovídají za řešení problémů v oblasti státní správy a tvorby oborových politik neboli „policy-making“. Tam je totiž příliš úzce zaměřený pohled bez braní ohledů na řadu dalších aspektů nejčastější a asi také nejškodlivější.
Ladislav Miko (Živě 3/2023)
