Venkovský cestovní ruch je nejšetrnější formou cestovního ruchu. Hlavní důvod spočívá v tom, že na rozdíl od městského cestovního ruchu má charakter individuálního cestovního ruchu a ve většině případů mu nehrozí masový charakter, a tedy ani overturismus. Je to dáno také tím, že je obvykle rozprostřen do většího území a v chráněných přírodních atraktivitách je často regulován jak z hlediska počtu návštěvníků, tak z hlediska vyhrazených lokalit návštěvníkům přístupných. Do některých lokalit lze dokonce chodit jen s průvodcem. Cílem této publikace je popsat základní formy venkovského cestovního ruchu a jejich přednosti a nevýhody. Pro venkovský cestovní ruch je důležité řešit i dostupnost pro všechny skupiny obyvatel, tedy pro rodiny s malými dětmi, návštěvníky s fyzickým nebo mentálním handicapem i pro seniory, pro než je tato forma cestovního ruchu zvlášť vhodná. Součástí publikace jsou specifika podnikání ve venkovském cestovním ruchu i politika vlád zemí na podporu venkovského cestovního ruchu a ochranu venkovského prostoru. Vedle přírody patří k venkovskému cestovnímu ruchu i specifické formy kulturního dědictví, ať už jde o architekturu, či o specifické formy nehmotného kulturního dědictví. V současné době je i pro venkovský cestovní ruch důležitá digitalizace v oblasti nabídky prostřednictvím internetu, tvorba rezervačních systémů, formy online marketingu atd. Podobně jako u všech dalších forem cestovního ruchu je nutné řešit udržitelnost cestovního ruchu v souladu s principy udržitelného rozvoje, tedy "chovejme se tak, aby krásy venkovského prostoru byly zachovány i dalším generacím".