Osobní svědectví o internaci 1230 českých vysokoškoláků v koncentračním táboře Sachsenhausen v letech 1939-1942, která byla nacistickou pomstou za nepokoje při pohřbu jejich kolegy, nacisty zastřeleného medika Jana Opletala.
Román je cenný nejenom po faktografické stránce, ale má i vysokou literární hodnotu. Nápaditým jazykem popisuje nejen strastný život studentů v neuvěřitelně krutém esesáckém prostředí, hovoří o známých českých osobnostech internovaných v táboře: o malíři a spisovateli Josefu Čapkovi, o novináři Ivanu Herbenovi - pozdějším spoluzakladateli Rádia Svobodná Evropa, a mnoha dalších, včetně pozdějšího prezidenta Antonína Zápotockého. I o reminiscencích na předválečnou dobu, například na autorova otce generála Bedřicha Homolu, popraveného v Berlíně v roce 1943. Autor lyricky vykresluje též milostné vztahy předcházející zatčení a další vzpomínky, které ho držely nad vodou.
Jedná se i o tzv. vývojový román, neboť autor prodělává v odporu proti extrémně nelidskému prostředí zásadní osobnostní a světonázorovou změnu pod vlivem českých i německých levicových spoluvězňů, jde z psychologického hlediska o mimořádné svědectví o vzniku dnes stěží pochopitelného smýšlení mnoha tehdejších intelektuálů.

Kniha obsahuje 15 barevných ilustrací - olejomaleb a akverelů autora s reminiscencemi na tábor.