Sebevýchova je coby cílová kategorie výchovy poněkud paradoxně na okraji zájmu současných pedagogických věd. Předkládaná publikace si klade za cíl konceptualizovat dosud málo rozpracovanou teorii tohoto fenoménu a nastolit některé otázky, které se týkají jak samotné podstaty (sebe)výchovy, tak jejího významu pro dnešního člověka a dnešní školu. První část knihy analyzuje možné příčiny neutěšeného stavu teorie sebevýchovy a naznačuje jeho pravděpodobné dopady do vzdělávací praxe. Druhá část rozpracovává teorii sebevýchovy v širším kontextu náhledů pedagogických, psychologických i filozofických a představuje ji jako antropologickou konstantu sui generis. Těžištěm knihy je její třetí část - obsáhlý terminologický a výkladový slovník sebereferenčních slov (a jejich anglických ekvivalentů), jejichž prostřednictvím lze koncept sebevýchovy postihnout v širokých mezioborových souvislostech. Tento glosář usnadní nejen studium odborné literatury, ale také umožní další tvůrčí práci s vyloženými pojmy, například vytváření myšlenkových map, které mohou přispět k porozumění složitým souvislostem mezi nimi. Publikace je určena nejen zájemcům o interdisciplinární teoretické otázky ve výchově, ale i širší odborné veřejnosti.