Kniha pojednává o lidech, kterým není lhostejný stav planety a kteří se vydali cestou osobní změny. Reflektují to, že způsob jejich života má dopad na životní prostředí, a snaží se o změnu svého životního stylu i spotřebních vzorců. Autorka se snaží porozumět jejich motivacím a sleduje, jaké překážky na své cestě překonávají. Dívá se na toto jednání optikou politiky životního stylu, která poukazuje na to, že v poslední době vzrůstá počet občanů, kteří se nezajímají o vysokou politiku a chtějí žít po svém. Vychází z kvalitativního výzkumu (pozorování, rozhovorů a analýzy dokumentů) realizovaného v letech 2017–2019.
Myslím, že je velmi důležité, aby vás neodradilo prvních pár stránek. Jedná se skutečně o odbornou literaturu, a tím pádem si neoddechnete. Díky tomu se ale dozvíte spoustu podstatných informací. První kapitola zaujme méně, ale představuje nutný základ pro další četbu. Následující části pak skutečně postihují všechny myslitelné oblasti kolektivního a individuálního života v souladu s přírodou.
Kolářová celkově skvěle ukazuje, že i malé změny na úrovni jedince mají smysl, byť jim může stát v cestě mnoho překážek. Přínosné pro mě ale bylo například srovnání jednotlivých hnutí mezi sebou, neboť si tak lépe mohu představit možnosti, které máme v České republice k dispozici, tedy zejména permakulturu, potravinovou suverenitu skrze KPZ (komunitou podporované zemědělství) či praktiky DIY. Taktéž zaujme, jak máme jako národ na čem stavět – tradice kutilství či zahrádkaření je pro udržitelnost dobrým základem. Poučné byly i ukázky z Pravého domácího časopisu a dalších zdrojů, jež vhodně „narušovaly“ odbornost textu.
Karolína Kupková (
Sedmá generace 1/2022)
Nakoniec si autorka kladie základnú otázku: má to všetko vôbec zmysel? Výskum potvrdzuje, že udržateľné konanie nezávisí len od jednotlivcov, že informovanosť a hodnotové nastavenie nevedú automaticky k správnemu konaniu, ale že dôležitý je spoločenský kontext. Rozvinuté „kutilstvo“ a bohato obsadené hobbymarkety, kde si ľudia kupujú masovo vyrábané poloprodukty a stále inovovanejšie nástroje na elektrinu a benzín, majú málo spoločného s romantickou predstavou domácej ručnej práce. Nakoniec niektoré výskumy upozorňovali, že dôraz na ručné práce mal za cieľ aj kontrolu a udržiavanie žien doma s deťmi a potreba domáceho majstrovania zase udržovala mužov doma a bránila im zúčastňovať sa na radikalizácii politického života.
Magdaléna Vášáryová (Sociológia 54, 2022/5)
