Byla to země nikoho... Doslova. Nárokovali si ji jak Bavoři, tak Češi. A protože tu pod zemí dřímaly zdroje železné rudy, obě království tu o ně vedla vleklou a nenápadnou válku. Obě strany měly jasno v tom, komu dany' kout země patří. Bavoři byli přesvědčeni, že pokud teče voda k Dunaji, je to "bavorské". Češi zase, že hranice vede po nejvyšších vrcholech, takže od Jezerní hory na Velky' Javor a na Falkenstein. Jednou s vojskem přitáhli Bavoři, jindy Češi. Bavoři se tedy rozhodli řešit svoji ochranu proti opakovany'm vpádům Čechů zachováním pralesa s velky'mi stromy: s nimi by se totiž daly rychle udělat přes cesty a pěšiny neprostupné záseky. Svou ochranu tak vložili do rozlehlého pralesa se stalety'mi velikány. Pevná hranice mezi Bavorskem a Česky'm královstvím byla sice nakonec jasně stanovena za Marie Terezie v 18. století, obavy Bavorů z bojovny'ch Čechů však nevymizely. A tak se až do konce 19. století táhl souvisly' prales od Plesné až po Velky' Javor. Jeho zbytky tu stojí dodnes... (z předmluvy Pavla Hubeného)