Ve čtvrté části Větroplavby se autor zaměřuje na období po roce 1878. Klíčovým okamžikem v historii balonových letů v českých zemích se stal rok 1891. Tehdy se v Praze konala velká Zemská jubilejní výstava. Do jejího zábavního programu patřil upoutaný balon, který provozoval výše zmíněný Maximilian Wolff. Po počátečních potížích balon pojmenovaný Kysibelka-Giesshübler, zhotovený v Praze, vzlétal od 25. května s cestujícími do výše asi 200 m nad výstaviště. Výkonný výbor Zemské jubilejní výstavy se rozhodl pozvat do Prahy zkušené francouzské vzduchoplavce Louise Godarda a Edouarda Surcoufa. Později k nim přibyl ještě třetí vzduchoplavec Eugen Taupin. Vzduchoplavci měli na výstavišti dva balony, menší pro jednu osobu a větší, pojmenovaný Victor Hugo, který unesl tři až čtyři osoby. Okolo francouzských vzduchoplavců se utvořil kroužek zájemců o balony a v následujícím roce 1892 se ustavila Česká aeronautická společnost. Publikace pojedná i o prvních letech vynálezce lodního šroubu Ressela. Jeho první vzlety se uskutečnily v roce 1893. Ve stejném roce cvičila v Praze své balonové piloty Česká aeronautická společnost. V Praze se u té příležitosti konala i vzduchoplavecká výstava. Vedle jiných předmětů a vyobrazení si tu návštěvníci mohli prohlédnut model vzducholodi Praha, projektované Ing. Reinholdem Kovářem. V létech 1893 až 1895 vzbuzovala Česká aeronautická společnost značné naděje, avšak situace v českých zemích po roce 1895 nebyla pro balonový sport příliš příznivá a balony vzlétaly jen při různých slavnostech či výstavách. Čtenář se v této knize nebude ochuzen ani o dění v oblasti balonových letů, které se událo po zániku České aeronautické společnosti.