Tematická monografie založená na srovnávacím studiu slovanského areálu a navazující na pražsko-brněnskou školu literární komparatistiky reprezentované zejména Frankem Wollmanem (1888-1969) a jeho synem Slavomírem Wollmanem (1925-2012, která přinesla největší metodologické zisky, související také s pojetím Pražského lingvistického kroužku, ale i Literárněhistorické společnosti, v původní koncepci eidologie a celistvosti slovanských literatur jako invenčního evropského fenoménu.
Najdeme zde práce o jevech jihoslovanských, západoslovanských a středoevropských, studii z dialektologie a etnografie a folkloristiky, práci o Wollmanově studii Slovinské drama, srovnává ukrajinskou a českou literaturu, přináší zamyšlení nad polskou literaturou v kontextu slovanských literatur v pojetí Franka Wollmana, analýzu slovanského upíra, úvahu o ruské "vesnické próze", reflexi o Deníku spisovatele F. M. Dostojevského, analytický komentář k české, slovenské a polské literárněvědné soustavě, práci o jazykové práci s image, text o Wollmanově poválečné kontemplaci o celistvosti slovanských literatur, o dnes často diskutovaném principu muzeifikace, také o syntaktické typologii slovanských jazyků, on třech legendách v souvislostech díle Julia Zeyera, o literatuře Slováků v Rumunsku, o brněnském historikovi Josefu Macůrkovi, komedii o svaté panně Dorotě, o světové literatuře z pohledu české a slovenské tradice, o Franku Wollmanovi v komparativních antologiích a ediční prezentaci. Do svazku přispěli zejména z pozic srovnávací literární vědy, ale také metodologie, teorie a genologie slavisté z několika evropských zemí.