ZÁSADNÍ DÍLO POLSKÉHO HISTORIKA UMĚNÍ PIOTRA PIOTROWSKÉHO VÝZNAMY MODERNISMU. K HISTORII POLSKÉHO UMĚNÍ PO ROCE 1945 PŘIBLIŽUJE STĚŽEJNÍ MOMENTY POLSKÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ OD KONCE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY AŽ PO 90. LÉTA.
Piotrowski výtvarnou scénu interpretuje v kontextu společenské a politické situace a odvážně polemizuje s celou řadou zavedených, až sebemytologizujících interpretací - například rozdělení umění z dob minulého režimu na oficiální a neoficiální. Nevyhýbá se ani kritice vývoje polské společnosti v 90. letech, včetně role katolické církve a hnutí Solidarita. Kniha čtenáře seznámí s různými přístupy k dědictví modernismu: od poválečné krize obrazu přes neoavantgardu 60. a 70. let až po postmodernismus konce 20. století. Piotrowski si všímá toho, jak a proč se pozice výtvarného umění v Polsku lišila od jiných zemích sovětského bloku a vysvětluje, čím se toto umění nakonec stalo lákavé pro západní kurátory.