Cette monographie porte sur les topoï poétiques et les images littéraires dans l’oeuvre romanesque de Patrick Chamoiseau. L’imaginaire, notion étudiée par Ernst Robert Curtius (La Littérature européenne et le Moyen Âge latin, 1957) et théorisée par Gilbert Durand (Les structures anthropologiques de l’imaginaire, 2016), apparaît comme partie intégrante de la poétique chamoisienne. Il s’agit d’analyser l’imaginaire des contes, de l’esclavage, du vivant et enfin l’imaginaire littéraire et philosophique. La métaphore de l’écrivain constitue une image pérenne au sens multiple.

Znalosti autorky založené na pečlivé četbě se snoubí s dynamikou jejích vlastních interpretací. Po přečtení se i naše percepce Patricka Chamoiseaua stává přesnější a naše pochopení jeho textů je plnější. Autorka práce na nás efektivně přenáší svou čtenářskou a zároveň akademickou zkušenost. Odhaluje nám tak nové spojitosti a intertextuální aspekty děl martinického spisovatele.
Vojtěch Šarše (Svět literatury 69/2024, str. 205–207)