Monografie se zabývá významem toposu italské cesty ve vývoji Holanovy poezie od časných fází po vrcholné tvůrčí období. Podle Barbory Bártové jsou proměny ve vývoji Holanovy poetiky podstatně navázány na básnickou reflexi zkušenosti italské cesty. Analýzu toposu italské cesty lze považovat za cestu k pochopení zdánlivě diskontinuitního vývoje Holanovy tvorby. Monografie poukazuje k tomu, že Holanova tvorba tematizující italskou cestu náleží k tradici literatury Grand Tour, kterou však básník v díle Toskána zároveň překračuje.