Jedna z vrcholných básnických sbírek proslulého moravského básníka v nové grafické úpravě.

Jan Skácel
(7. února 1922 Vnorovy - 7. listopadu 1989 Brno)

Jan Skácel - básník a prozaik - se narodil ve Vnorovech u Strážnice v rodině učitele. Po gymnaziálních studiích v Břeclavi a Brně pracoval jako uvaděč v kině, ale záhy byl totálně nasazen na stavbách v Rakousku. Po druhé světové válce studo- val na Masarykově univerzitě. Působil jako redaktor kulturní rubriky brněnského deníku Rovnost a poté v literárně-drama- tickém oddělení brněnské redakce Československého rozhla- su. V roce 1963 se stal šéfredaktorem časopisu Host do domu a Revue otevřené kultury. Když byl v roce 1969 Host do domu zakázán, Skácel publikoval v samizdatu a exilové literatuře. Až od roku 1981 mohla Skácelova díla opět vycházet. V osmdesátých letech spolupracoval také s divadelními scénami, zejména s Mahenovou činohrou v Brně a pražským Divadlem na Vino- hradech. Skácelovy novinářské články a prozaické miniatury, shrnuté do souborů Jedenáctý bílý kůň (1964) a Třináctý černý kůň (1993-posmrtně), vynikaly vynalézavostí a jazykovou čistotou, ale Jan Skácel byl především básník.

Jeho tvorba má blízko k moravské lidové poezii, k poezii tiché, meditativní, v jeho verších se objevuje vzdor, ale i hrdost a přímost, jsou plné napětí, ale i lyriky. Do povědomí literární veřejnosti vstoupil prvotinou Kolik příležitostí má růže (1957), druhá básnická sbírka Co zbylo z anděla (1960) vzbudila ještě větší ohlas. V šedesátých letech vyšly další básnické sbírky: Hodina mezi psem a vlkem (1962), Smuténka (1965) a Metličky (1968), poté byl Skácel zahnán do politického ústraní. Tvořit však nepřestal, publikoval v exilových nakladatelstvích. Sbírka Chyba broskví vyšla v roce 1978 v Torontu, Oříšky pro černého papouška v roce 1980 v Hamburku, sebrané Básně v roce 1982 v Mnichově. U nás až v osmdesátých letech spatřily světlo světa sbírky Dávné proso (1981), v novém vydání vyšla v nakladatelství MOBA v roce 2020 a 2024, Naděje s bukovými křídly (1983), Odlévání ztraceného vosku (1984), obě vyšly v novém vydání v nakladatelství MOBA v roce 2021, a Kdo pije potmě víno (1988), ta vyšla v nakladatelství MOBA v novém vydání v roce 2019 a 2024. Nedokončená sbírka A znovu láska byla vydána až po roce 1989.

Neméně významná je Skácelova tvorba pro děti. Dětského čtenáře chápe jako rovnocenného partnera. V prvním tvůrčím období vyšly sbírky Pohádka o velikém samovaru (1961) a Jak šel brousek na vandr (1961). V knížkách veršů Kam odešly laně (1985) a Proč ten ptáček z větve nespadne (1988) se inspiroval pastely Josefa Čapka. Jeho nejvýraznější tvorbou pro děti je sbírka básní Uspávanky (1983), která vyšla v novém vydání v nakladatelství MOBA (2018, 2023) a jako audiokniha s nezaměnitelným hlasem Norberta Lichého v roce 2021.

Dílo Jana Skácela bylo oceňováno především v zahraničí - v roce 1989 převzal v Itálii Petrarkovu cenu a ve Slovinsku cenu Vilenica 89, v roce 1992 byl in memoriam oceněn Zlatou plaketou za zásluhy o rozvoj Jihomoravského kraje a roku 2002 se stal čestným občanem města Brna.