Stačí sto let, mnohdy jeden lidský život, abychom historii vnímali jinak, než jaká byla ve skutečnosti. Mnohé se stalo, mnohé se událo, ale kde hledat? Nabízí se Národní knihovna České republiky, Digitální knihovna Kramerius. Svazky novin, časopisů a publikací, které je nutné přečíst. Pak můžeme s klidem říci, že místo, o kterém chceme psát, známe. Pocházím ze Zelenče, jsem rodákem, a to, co jsem se dozvěděl z novin a časopisů, tam už ode mne mají. Do školy jsem chodil do Svémyslic, a i ty ode mne dostaly kousek zapomenuté historie. S babičkou jsme v mém mládí jezdili autobusem přes Zápy. Nebylo těžké i Zápům něco dát. A Toušeň? Když mi bylo čtrnáct, jezdíval jsem sem přes letní prázdniny na Hradištko jako brigádník na archeologický výzkum. Už tehdy mě lákala historie a jsem rád, že jsem ji rozšířil i o tuto knihu. Mám Lázně Toušeň velice rád, lidé v obci mi přirostli k srdci, i řeky Labe a Jizera, uličky i nádraží, vhodné pro historický film. Co se tu odehrálo, co zapomnělo, co ztratilo z lidských myslí? Mnoho! Kniha je o lidech a pro lidi. Je kouskem zapomenuté historie, zavátým momentem v čase.

Když se s knihou vydáte do ulic, uvidíte je jako já. Domky budou mít doškové střechy, lidé u plotů zahrad si budou povídat, převozník přes řeku převeze hlouček dětí, co se chystá na koupání v Jizeře, rybář ztracený v rákosí bude mít spadeno na rybu, v dáli zaštěká pes. Lze se toulat historií, to mi nikdo nevymluví. Jen musíte chtít zavřít oči a přenést se v čase. Čím jsem starší, tím víc se toulám. Prchám z přetechnizovaného světa, rušnosti ulic a množství lidí, kteří mne obklopují. Prchám do ticha knih a vyprávění. Myslím si, že vyprávění současným lidem chybí. Proto píšu knihy, aby si lidé vyprávěli. Je stále o čem. Ano, píšu i články. V Brandýse jich mají mnoho, a s temnou historií města jen tak neskončím. Vždyť stále nacházím nové a neznámé skutečnosti tohoto kousku země, ve kterém žiji. To by bylo na mohutnou knihu, kdybych měl vše tajemné opět ukázat. O sobě nechci psát. Bylo toho už napsáno mnoho, ale chci někomu poděkovat. Za tuto publikaci o Toušeni panu Janu Králíkovi a paní Haně Němečkové. Oni vědí za co.

Autor