V pořadí třetí titul v edici Symptomatologie, esej Tělo a archiv Allana Sekuly z roku 1986, je jedním z nejvýznamnějších příspěvků kritické teorie fotografie a moderní vizuální kultury. Zaměřuje se primárně na způsoby využití fotografie pro sociální klasifikaci a kontrolu. Ukazuje, jak se již raná fotografie stala prostředkem k diagnostice sociální patologie v důsledku souběhu několika faktorů jako bylo zvýšené využívání fotografie policií, popularita fyziognomie a frenologie či přijetí teorie pozitivismu. Systematické snahy o regulaci nebezpečných tříd vyvrcholily v 19. století širokým používáním fotografie a vývojem dvou různých archivačních systémů pro identifikaci a regulaci zločinců pomocí fotografie: Bertillona, který svůj systém stavěl na individualitě a Galtona, který vycházel z koncepce sociálního typu. Oba přitom budovali své fotografické archivy na základech rozvíjející se sociální statistiky a Queteletovy koncepce "průměrného člověka". Na základě analýzy vztahů mezi fotografií, statistikou, archivy, administrativou apod. Sekula dokládá provázanost ceremoniální a represivní funkce fotografie.

Stejně jako u ostatních titulů edice je překlad opatřen doslovem, který představí širší kontext autorova díla, souvislost s ostatními tituly a jeho aktuální relevanci.