Publikace představuje výběr Altovy malířské a grafické tvorby z posledních let (1980–2023). Výtvarná díla se prolínají se současnými texty filozofů Ladislava Benyovszkyho, Jaroslava Novotného, Aleše Nováka, Zdeňka Kratochvíla, teologa Davida Bartoně, historika Jiřího Peška, historičky umění Blanky Altové, teoretičky umění Lucie Rohanové, výtvarného kritika, historika a kurátora Richarda Druryho a dva teoretické texty připojil i Jaroslav J. Alt. Celek reprezentuje pohled na krajinu jako na téma, které lze otevírat jak v rovině filozofických úvah, tak (nejen) jimi inspirovaných výtvarných děl.

Vyhovuje mi být poutníkem, zobrazovat krajinu z pozice člověka, který jí prochází a stává se postupně její součástí. Během cesty si uvědomuje nejen to, co „vidí“, ale i to, že pod touto vrchní, jasně danou vizuální hladinou vnímání existují další, které nejsou vizuálně postřehnutelné. Současně jsou ale velmi důležité a nezbytné, aby člověk krajinu viděl jako celek, včetně její až duchovní hloubky. Poutník do toho, co vidí, může vkládat jak svou vlastní zkušenost, tak přicházející imaginaci.
z rozhovoru Heleny Zdráhalové a Jaroslava Alta (Forum, Magazín Univerzity Karlovy)