Kniha přináší podrobnou rekonstrukci příběhu jedné rodiny olašských Romů – Lovárů a věnuje se jejich právní, ekonomické i sociální přináležitosti k území bývalého Československa v časové perspektivě od konce 19. století až po 60. léta 20. století. Je založená na centrálním příběhu jedné rozvětvené rodiny Lovárů původem ze západního Slovenska, sestaveném na základě kombinace rozsáhlého archivního výzkumu a vyprávění romských pamětníků. Autorka zde ukazuje, jakých různých podob a forem nabývala prostorová mobilita a územní ukotvenost obyvatel, kteří se sami identifikovali jako Romové, resp. olašští Romové (Lovárové) a kteří současně byli státními orgány označováni za „cikány“ či „potulné cikány“. Na pozadí příběhů jedné rodiny se zaměřuje na vybrané aspekty a kontinua politik vůči Romům a specificky vůči „kočujícím Romům“ v Československu, od opatření platných za Rakousko-uherské monarchie přes prvorepublikový zákon o kočujících cikánech až po realizaci zákona o trvalém usídlení potulných osob a jeho důsledky. Podrobně pojednává o nástrojích protiromské legislativy v dlouhém časovém horizontu napříč velice rozmanitými politickými režimy, různými regiony i proměňujícími se socio-ekonomickými podmínkami a detailně sleduje dopady těchto opatření na životy Romů, na příkladu konkrétní romské rodiny.
Jedná se pravděpodobně o nejpodrobnější zpracování historie jedné romské rodiny a o jeden z nejpodrobnějších popisů trajektorií jedné rodiny v průběhu 20. století. Kniha rovněž představuje nový pohled na tzv. romské „kočovnictví“. Výsledný text významným způsobem obohacuje dosavadní historicky orientované bádání o Romech, přináší ale též řadu cenných poznatků na poli sociální a kulturní antropologie, etnologie, sociologie či romistiky.