Slovenský židovský spisovatel Leopold Lahola unikl deportaci do koncentračního tábora a zúčastnil se odboje, načež byl poválečným komunistickým režimem donucen odejít do exilu. Do povědomí se dostal během Pražského jara poté, co se vrátil do vlasti a získal si uznání coby dramatik a filmový režisér. V roce 1968 na Slovensku také vyšla jeho povídková sbírka Poslední věc.

Devět povídek, které sbírku tvoří, zachycuje předválečný vzestup fašismu a jeho hrozbu pro židovskou komunitu, jakož i partyzánský boj proti Němcům a prostředí koncentračních táborů, a přináší zdrcující výčet všeho toho, co ve válce bylo ztraceno a zničeno. Lahola píše mistrovsky a nekonvenčně; zkoumá morální rozpolcenost a na rozdíl od jiných se vyhýbá jednoduchému protikladu dobra a zla. Komplikuje zavedený historický obraz partyzánů, protože kromě hrdinství líčí také jejich krutost a malichernost. Ukazuje, jak často mohou odvaha a šílenství, laskavost a hloupost žít bok po boku. Lahola napsal sérii válečných povídek z druhé světové války, jejichž anglický překlad nabízí nejen strhující čtení, ale také nové pohledy na tragédii a velkolepost tohoto významného období dějin.