Kniha přináší detailní vhled do dějinné kontinuity mezi starým a novým režimem na základě prezentace výsledků rozsáhlého kvantitativního šetření historického vědomí pamětníků. Autor na pozadí kombinace historiograficko-politologických pohledů a sociologických interpretací ustavení, geneze a postupné eroze komunistického režimu ukazuje, pomocí jakých společenských souvislostí si pamětníci konstruují či mohou konstruovat obraz minulé éry. Hlavní pozornost přitom věnuje nejen systémovému charakteru „normalizace“, ale i každodennímu životu v husákovské éře. Současně poukazuje na problémy demokratické transformace a dalšího polistopadového vývoje.