Freudův sen o injekci Irmě sehrál klíčovou roli v jeho Výkladu snů (Traumdeutung, 1900), kde posloužil jako modelový příklad metody snové analýzy. Miloš Kučera nabízí ve své monografii jeho podrobnou interpretaci v kontextu jak klasické, tak moderní psychoanalýzy. Přestože Freud varoval před přehnaným výkladem snů, přičemž zavedl také pojem „pupek snu“, tedy místo, kde se obsah snu stává neuchopitelným a stěží vyložitelným, jeho následovníci i současní psychoanalytici se k tomuto snu opakovaně vracejí a reinterpretují jej.

Zcela odlišný přístup nabízí Jacques Lacan, podle něhož je sen sám formací nevědomí, která se již ve chvíli snění interpretuje. Lacanova teorie snu nachází silnou oporu i ve druhém z Freudových exemplárních snů – ve snu o hořícím dítěti, který Freud sám chápal jako výjimku z vlastní teorie snu jako splnění přání.

Kučera při své interpretaci obou snů vede čtenáře hluboko do světa psychoanalýzy a její jazykové logiky. Opírá se přitom o Sigmunda Freuda, Jacquese Lacana, Erika H. Eriksona, ale i Didiera Anzieua, Roberta C. Colina a J.-A. Millera, jejichž myšlenky zasazuje do širšího kontextu vývoje psychoanalytického myšlení.