Kde byli dva, nyní je jen Jeden. Prožitkem nedvojnosti se tradičně zabývají všechna vyspělá světová náboženství. Jeho podstata tkví v tom, že umírá nepravé já a pocit oddělenosti od Nejvyšší skutečnosti se rozplyne a na jeho místo nastupuje trvalé vědomí jednoty. V křesťanském pojetí se jednota s Nejvyšší skutečností vysvětluje milostí Ježíšova nanebevstoupení. Za takový stav se považuje spojení s Bohem, který přesahuje dokonce i zkušenost s "proměňujícím sjednocením", jež je součástí křesťanské kontemplativní tradice.

K tomu, aby se takový stav stal trvalým, bychom potřebovali přinejmenším fyziologicky rozvinutější mozek a nervovou soustavu. Intenzivní a důvěrnou komunikaci s Bohem musí zkrátka vydržet i naše tělo. Ale i ten, kdo by trvalého stavu nedvojnosti dosáhl, by se v tomto životě musel volně pohybovat mezi duálním a neduálním vědomím. Chceme-li ve svém duchovním úsilí dosáhnout neduálního vědomí, musíme počítat s tím, že i na této úrovni vědomí musíme žít reálným každodenním životem se všemi jeho vzestupy a pády.