Svébytné textové útvary sbírky Formaldehyd vybízejí k tomu být cteny znovu a znovu, vždy jinudy a jinak, jako by se snažily, aby jim bylo dobre porozumeno, zároven se však dusledne vyhýbají jakékoli jednoznacnosti a stabilite. Mobilizují intelekt i smysly ctenáre, po vzoru avantgardistu jej ciní spoluautorem, nepodbízejí se. Provokují každého, kdo chce mít všechno jasne nalajnované. A prece jsou jasné velmi - mimobežne a zcela po svém: pres veškerou otevrenost, ba dokonce práve díky ní, predstavuje tato sbírka hutnou reflexi sveta, jenž zjevne zešílel.