První monografie českého sklářského sochaře Martina Janeckého (1980) pojímá a do globálního kontextu zasazuje jeho tvorbu vzniklou po roce 2010. Prezentuje jej jako autora soustředěného na výsostné téma portrétu, a to jak v doslovném fyziognomickém, tak symbolickém smyslu. Vedle obsáhlého katalogu děl, kniha obsahuje komplex tematických statí historiků umění, skla, umělců a sklářů, Barbory Kundračíkové, Williama Warmuse, Williama Gudenratha, Michala Ožibka či Michaela Yonana. Reflektuje nejen příběh jednoho tvůrce či námětu v omezeném čase a prostoru, ale obrací se k samým dějinám média a umění tak, jak je známe.