Trojice bratrů Mikšových z Janova u Rakovníka vstoupila v květnu 1942 do válečných událostí v protektorátu poté, co nejstarší z nich přistál jako parašutista ve své vlasti. Arnošt Mikš byl členem paraskupiny ZINC vyslané na území Protektorátu Čech a Moravy vedením zahraničního odboje z Velké Británie.
Bratři Mikšové nalezli ochotné spolupracovníky v řadách četníků i prostých občanů. Někteří z nich zaplatili za svoji pomoc cenu nejvyšší. Paradoxem osudu bylo, že příslušníci téhož četnického sboru, z jehož řad se Arnoštu Mikšovi dostalo pomoci, byli okolnostmi doby donuceni se zbraní v ruce zasáhnout právě proti němu - proti člověku, který přišel bojovat za svobodu jejich společného národa.
Autor tuto tragédii hodnotí nejen z historického hlediska, ale představuje i některé aktéry dramatu v širších souvislostech. Rovněž celý střet parašutisty s křivoklátskými četníky hodnotí i z policejního hlediska.