Kniha otevírá otázku, co se děje s našimi digitálními stopami po smrti a jak technologie proměňují samotné chápání konečnosti. Sociální sítě, archivy zpráv i algoritmicky oživované vzpomínky udržují zemřelé v komunikačním prostoru živých a vytvářejí nový stav „posmrtelnosti“. Digitální identity a nástroje umělé inteligence dokonce umožňují simulovat přítomnost těch, kdo již mezi námi nejsou, čímž se stírá tradiční hranice mezi životem a smrtí. Komu patří „digitální ostatky“ a kdo má právo rozhodovat o jejich dalším osudu? Kniha vybízí k veřejné debatě o odpovědnosti platforem i uživatelů za kolektivní digitální dědictví, které po sobě zanecháváme.