Encyklopedie menších křesťanských církví v České republice

Encyklopedie menších křesťanských církví v České republice

Nešpor, Zdeněk R.Vojtíšek, Zdeněk

témata: náboženství

e-kniha, 1. vydání
vydáno: srpen 2016
ISBN: 978-80-246-3316-9
formáty e-knihy PDF
doporučená cena: 340 Kč

E-shop

Anotace

Současná česká religiozita prochází dynamickým vývojem a náboženská scéna je natolik diverzifikovaná, že je obtížné vyznat se v ní. Encyklopedie menších křesťanských církví v ČR přitom přibližuje jeden z jejích nejrychleji rostoucích a současně nejméně známých segmentů. Kniha podává encyklopedický přehled 27 státem registrovaných křesťanských nebo z křesťanství vycházejících církví a náboženských společností; s výjimkou římskokatolické, českobratrské evangelické, československé husitské a slezské evangelické církve jde o všechny registrované křesťanské církve. Odborníkům a zainteresované veřejnosti poskytuje informace o jejich vzniku a historickém vývoji včetně zahraničních zdrojů a paralel, o religionistickém profilu, statistické, geografické i základní historické údaje o jednotlivých sborech či náboženských obcích a dalších církevních složkách. Součástí díla jsou úvodní kapitoly věnované typologii křesťanských církví se zvláštním zřetelem k fenoménu tzv. evangelikalismu, vývoji menších křesťanských společenství na českém území a jejich církevní architektuře v posledních téměř dvou staletích. Užitečnou pomůckou jsou rovněž kompletní údaje o náboženském vyznání ve sčítáních lidu 1880–2011 a podrobné rejstříky.

Recenze

DALŠÍ ENCYKLOPEDICKÉ DÍLO O SOUČASNÉ RELIGIOZITĚ

Po dosavadních přehledech, encyklopediích a lexikonech domácího původu i překladových přišel trpělivý dlouhodobý badatel o faktografii současné náboženské scény Zdeněk Vojtíšek spolu s přičinlivým sociologem a antropologem a historikem náboženství Zdeňkem R. Nešporem s další mohutnou encyklopedickou dokumentací, tentokrát části české náboženské scény. Dvaceti šesti stránkami v úvodní části publikace k architektuře těchto církví přispěla Blanka Altová.
Autoři se zaměřili na menší křesťanské církve v Česku, tedy na všechny registrované církve mimo církev římskokatolickou, českobratrskou evangelickou a československou husitskou a slezskou evangelickou. Ty by si jistě zasloužily další samostatné zpracování. Zahrnuta jsou i společenství, jež se sama nepokládají za součást širšího křesťanského společenství a jež naopak nejsou obvykle křesťanskými církvemi akceptována jako sesterské církve (např. mormoni a svědkové Jehovovi). Religionistický teologicky nehodnotící přístup vyžadoval jejich zařazení.
Mohlo by se zdát, že je věnováno mnoho prostoru segmentu náboženské scény, který v souhrnu představuje kolem 1 % českých obyvatel. Nutno však poznamenat, že na rozdíl od větších křesťanských církví, jejichž členstvo, počty duchovních a důvěra populace k nim se prudce propadá, vykazuje mnoho menších církví stabilitu nebo růst, v některých případech i násobný růst v desetiletích po obnově reálné svobody vyznání po listopadu 1989.
V úvodních dvou kapitolách Zdeněk Nešpor věnuje pozornost systematickému pohledu na větvení křesťanstva a historii menších církví. Zdeněk Vojtíšek podrobně, v tomto žánru snad poprvé důkladně, představuje evangelikální směr křesťanství, k němuž nějak patří většina z probíraných náboženských uskupení. Disponuje ho k tomu šťastná kombinace osobní zkušenosti s tímto prostředím a ochoty k religionistickému badatelskému odstupu.
Encyklopedická část představuje jednotlivé církve a náboženská společenství v abecedním uspořádání podle oficiálního názvu. Vždy tam najdeme zařazení do historických a systematických souvislostí. Pod záhlavím Statistika a geografie tam vždy najdeme úplný soupis jednotlivých základních územních útvarů, tedy sborů, církevních obcí, farností apod. Jde o jejich přehled, v němž každá taková kapitolka obsahuje údaje historické a demografické údaje pojednané různě podrobně (pár řádků až několik odstavců), zřejmě podle dostupností informací. Najdeme tam jejich umístění na historických a současných mapách Česka, a dále autorské fotografie jejich modliteben, kostelů, chrámů, kaplí atd. Přehled lokálních útvarů doplňují informace o ústředí a o aktivitách vydavatelských, charitativních (diakonických, sociálních, humanitárních) a vzdělávacích.
Nelze přehlédnout v závěru kapitol stručné poznámky věnované některým dalším neregistrovaným náboženským útvarům, které jsou s probranými příbuzné. 0 nich obvykle nejsou k dispozici informace. Některá taková společenství jsou lokální a působí na čistě soukromé bázi, takže se informace o nich dostanou k badatelům příležitostně.
Nemůže být opomenuto osmdesát tři stran v závěru encyklopedické části a před soupisem použitých pramenů obecné povahy (tematické bibliografické přehledy jsou též u jednotlivých kapitol) a rejstříky jmenným a věcným. Tato část, jíž připravil Zdeněk Nešpor, obsahuje tabulky o náboženské příslušnosti podle sčítání lidu 1880 až 2011 (s tím, že tři sčítání za komunistického režimu tyto údaje neobsahovala) dovedené až na úroveň jednotlivých obcí. Jejich pečlivé pročítání ukazuje dynamiku jednotlivých společenství v celku a jejich místních složek.
Je známo, že čím podrobnější jsou údaje, tím rychleji zastarávají. Některé mohou být neaktuální už v době vydání. Data mohou být aktualizována spíše na internetu, a proto by elektronické zpřístupnění materiálu obsaženého v knize stálo za úvahu. V tomto mohutném rozsahu však sotva lze zajistit včasnou a úplnou aktualizaci. Takovou aktivitu lze těžko pokrýt prostředky. Nejbližší k tomu je přehled, který má k dispozici (o všech registrovaných subjektech) Odbor církví Ministerstva kultury ČR, ale z něj jen část je určena libovolným zájemcům. Další čerstvé informace by se musely nesnadno získávat jednotlivě na základě povinnosti veřejných institucí poskytovat informace občanům.
Nešporova a Vojtíškova publikace může posloužit jako materiál studentům i akademickým pracovníkům, teologům, religionistům, sociologům, antropologům, regionalistům a badatelům a rovněž pracovníkům veřejné správy na státní i regionální a lokální úrovni. Stává se, že obecné soudy o vývoji české religiozity se opírají o odhady nebo dokonce jen dojmy. Nová encyklopedie je vhodným, ba vlastně nutným faktografickým základem možných budoucích zobecnění a úvah na toto téma.

Ivan O. Štampach, Dingir, č. 3/2016, str. 103-4