tištěná kniha
Současné germánské jazyky

Současné germánské jazyky

Berkov, V. P.

témata: lingvistika

brožovaná, 324 str., 1. vydání
překlad: Blatná, Renata
vydáno: březen 2002
ISBN: 80-246-0268-7
doporučená cena: 260 Kč

E-shop

Anotace

Přehledná příručka všech současných germánských jazyků čtenáře postupně seznamuje s jedenácti živými spisovnými germánskými jazyky, od angličtiny po jidiš, a s jejich charakteristickými rysy. V druhé části autor analyzuje společné a specifické rysy germánských jazyků z hlediska historického, morfologického, fonetického atd. vývoje.

Recenze

První část knihy věnuje zevrubnou pozornost jazykům západogermánským (pro úplnost je vyjmenujme: angličtina, fríština, němčina, nizozemština, afrikánština, jidiš) a severogermánským (dánština, švédština, norština, faerština, islandština). Pozornost věnovaná jednotlivým jazykům není přitom úměrná jejich politicko-demografickému významu, neboť jak se na lingvistickou příručku sluší, jazykům jako faerština (60 tisíc mluvčích) nebo fríština (400 tisíc mluvčích) se autor věnuje stejně pečlivě jako angličtině (400 milionů mluvčích). Kapitoly symetricky probírají ortografii, fonetiku, gramatiku ohebných slovních druhů a slovní zásobu včetně ukázek textů a jejich podrobného slovního rozboru. Syntax je pojednána na základě zvláštností. Autor neopomíjí ani diajekty (a nejen tak významné, jako je finská švédština) či jazykové varianty (dvě varianty noíštiny ? bokmal a nynoisk). Zájemcům o německý jazyk se dostane základní chalakteristiky němčiny v Rakousku, Švýcarsku a Lucembursku.
Obecné a historické poznámky v úvodu každého oddílu přinášejí údaje k diachronnímu vývoji, které zvláště v takovéto komparativní studii plní důležitou funkci uvedení do současného jazykového stavu. Tak se čtenář dočítá i skutečnosti týkající se ?malých" germánských jazyků, jež ? s výjimkou islandštiny - spojuje jeden pozoruhodný rys kontinuita vývoje psaného jazyka byla přerušena a po určité historické období byl užíván pouze jazyk mluvený, zatímco úlohu psaného jazyka plnil jazyk jiný. Taková situace nastala hned u tří germánských jazyků: u fríštiny, faerštiny, norštiny.
Ve druhé části publikace sledujeme autorův výklad napříč jazyky a jeho hledání rysů, jež germanské jazyky spojují a jež je rozdělují. Komparativní schopnosti autora i šíře jeho záběru je obdivuhodná a jejich prostřednictvím se nám ozřejmí nejeden společný rys jazyků, ale i jejich odlišný přístup k fonetickým, morfologickým a gramatickým jevům (každý slovní druh opět pojednán zvlášť). Pokud lze soudit na hojnost srovnávacích studií germánských jazyků analogicky dle situace ve Skandinávii, jsou velmi vzácné, zřejmě i proto, že kladou na autora mimořádné nároky.
Charakteristika slovní zásoby (ostatně zde se společenství germánských jazyků projevuje nejsilněji), situace a vztah mluvčích jazyka k výpůjčkám tvoří další kapitoly nabité poznatky a souvislostmi. Pro každý germánský jazyk platí, že jeho slovní zásoba vykazuje z genetického hlediska tri základní skupiny lexémů: indoevropské, germánské a cizí. Inspirativně působí úvahy o purismu a pokus o vytvoření jakéhosi žebříčku germánských jazyků dle jejich vztahu k čistotě jazyka. Způsob osvojování cizích slov je totiž v každém germánském jazyku poměrně specifický (od vypjatého purismu v islandštině až po benevolenci v angličtině či dánštině). Při čtení si uvědomíme i působení jakéhosi selektivního purismu. Například nová norština nynorsk je ?alergická" na slova dánská, je? jí připomínají čtyři sta let trvající politický, a tím i jazykový vliv na norštinu Nebo švédština byla svého času ?nastražená" vůči výpůjčkám z dánštiny (po letech společného soužití v období Kalmarské unie pod nadvládou Dánska), nijak ji však nepohoršovaly výpůjčky německé (vliv němčiny byl dokonce tak markantní, že vedl k vytvoření kontaktního jazyka ?kanslispraket", směsice švédštiny a němčiny, poznamenané zejména německou syntaxí).
Problémy malých jazyků mohou být i složitější a jemnější a jejich řešení je odsouzeno k pohybu v příslovečném začarovaném kruhu. Například na Faerských ostrovech je každý mluvčí prakticky bilingvní a čte dánsky. A jelikož i výběr dánské literatury, především odborné, je nesrovnatelně větší než ve faerštině, vede tento fakt k tomu, že se vlastní slovní zásoba nerozvíjí (do jazyka se například nezapracovává nová vědecko-technická terminologie, ať už v podobě přímých výpůjček, kalků či vlastních ekvivalentů).
Autor se nevyhýbá ani stručné, leč ošemetné úvaze na téma budoucnosti germánských jazyků. Pokud lze soudit ze statistických údajů, v případě velkých germánských jazyků se počet mluvčích stále zvyšuje. Opačnou tendenci lze sledovat u jazyků, jež Berkov nazývá minusovými ? jidiš, fríština, nová norština a menšinová švédština ve Finsku.
Srozumitelnost výkladu a odbornost autora činí z publikace příručku použitelnou na mnoha úrovních studia - od informativního po hlubší komparativní. Je odborně spolehlivá a konzistentní a představuje systematický zdroj informací o rodině germánských jazyků.
Dobrých, přehledných a k vysokoškolskému studiu použitelných publikací je chronický nedostatek. Zmíněná publikace jistě přispěje k zaplnění této mezery díky obdivuhodnému rozsahu znalostí autora a fundovanému překladu.
Jarka Vrbová, Ústav germánských studií FF UK, odd skandinavistiky, Slovo a slovesnost, 64/2003, str. 77-78