V roce 1854 se rakouská vláda rozhodla prodat státní dráhy a další státní podniky (hutě, doly) a výstavbu rakouské železniční sítě opět přenechat soukromým železničním podnikům. V tomtéž roce vznikl nový koncesní zákon, na jehož základě vytvořili Johann Liebig, firma Bratří Kleinů a Vojtěch Lanna přípravné komité, jež získalo 4. února 1855 koncesi k přípravným pracím na stavbu dráhy z Pardubic do Liberce s odbočným křídlem z Jaroměře do Svatoňovic. Dne 15. června 1856 získal výbor rozšířený o další členy definitivní koncesi na dobu 90 let, která byla předána akciové společnosti nazvané k.k. privilegierte Südnorddeutsche Verbindungsbahn (SNDVB). Stavba hlavní trati byla zadána firmě Bratří Kleinů a Adalbertu Lannovi, vedení stavby inženýru Janu Schebkovi. V roce 1859 byla hotova celá trať i odbočné křídlo. V roce 1868, po přerušení prusko-rakouskou válkou, bylo otevřeno prodloužení křídla ze Svatoňovic do Královce a na základě státní smlouvy s Pruskem v roce 1869 zahájen provoz z Královce do Libavé. Společnost SNDVB podala už v roce 1869 žádost o koncesi na pokračování její hlavní trati z Liberce k zemské hranici, aby dosáhla Zhořelce. Koncese jí byla vydána s podmínkou, že kromě úseku Liberec - Závidov postaví i odbočku ze Železného Brodu do Tanvaldu. Obě trati SNDVB otevřela v roce 1875.
SNDVB byla iniciátorem založení Rakouské severozápadní dráhy (ÖNWB), která měla zajistit vlastní spojení do Vídně. V roce 1869 SNDVB a ÖNWB sloučily svou ústřední správu pod společné generální ředitelství ve Vídni, ale účetně zůstaly samostatné.
Publikace se zaměřuje na dochovaný stavební a technický fond na tratích postavených společností SNDVB. V části "typologie" je sledován architektonický vývoj jednotlivých funkčních typů ve vývojových etapách, které představují podobu prvních stanic, dále novostavby a rozšíření vzniklé činností společné projekční kanceláře s ÖNWB a nakonec individuální projekty z období 20. století. Na základě terénní dokumentace a studia archivních fondů bylo možné identifikovat památkově hodnotné pozemní objekty, mosty a tunely, které by pro svou vysokou vypovídací hodnotu a míru autenticity měly zůstat zachovány. Navazující "katalog" obsahuje kulturní památky i objekty, které byly vytipovány pro podání návrhu na prohlášení za kulturní památku.
Dobové fotografie, pohlednice a kresebné rekonstrukce mají čtenáři představit historickou podobu stanic i specifika trati, která po cestě Labskou nížinou vstupuje do malebného podhůří Krkonoš a Jizerských hor, kde v četných zákrutách, zářezech, tunelech a na vysokých viaduktech překračujících údolí získává horský charakter.
Už v prvních letech provozu rozvíjela vedle nákladní dopravy svůj potenciál i přeprava osob nejen za prací, ale i za krásami přírody, které nabízely Krkonoše, Jizerské Hory a Český ráj, nebo romantické či vlastenecké výlety k hradům a památným místům. Úryvky z dobových průvodců Franze Klutschaka (1860) a Františka Řivnáče (1882) poskytují krátký kulturně-historický exkurz o cestování, historii, německých a českých jazykových oblastech, památkách i průmyslových podnicích podél trati s odstupem dvaceti let od zahájení provozu.