První Československá republika se mladým generacím může jevit jako minulost již poměrně vzdálená a cizí. První republiku a dnešek dělí hned několik diametrálně odlišných režimů - republika druhá, okupace, republika třetí a čtyřicet let komunistické totality, více než desetiletí politické, hospodářské a sociální transformace. Přešly dlouhé krušné dekády, než česká a slovenská společnost zakotvily v Evropské unii.

Principy fungování státu, normy chování a jednání lidí se od těch, které vládly před více než stoletím, kdy Československo vzniklo, velmi liší. Kontexty vzniku Československé republiky a životní osudy lidí, kteří ji pomáhali budovat, se jakoby ztratily, motivace státoprávních úprav a fungování politického systému celých společností vybledly. Někdy se zdá, jako by meziválečná epizoda českých a slovenských dějin ani nebyla, či byla natolik samozřejmou, že ztratila na svém významu. To je ovšem obraz zavádějící, mylný. Meziválečné období se do formování moderní české společnosti, jejích demokratických základů politických stejně jako kulturních či tradic sociálního myšlení a jednání zapsalo významněji než kterékoliv jiné. A bylo to období nesnadné, dramatické, období, jež za nacistické okupace vyústilo až v existenciální ohrožení národa. Přesto však mnohé zůstalo ukryto v srdcích a vzpomínkách, v tradici české/československé státnosti a v jejím právním řádu.

Předkládaná kolektivní monografie nechce být jen prostým připomenutím minulých událostí, vzpomínkou na konstitutivní osobnost československého politického systému Antonína Švehlu, od jehož narození letos uplynulo sto padesát let a od jeho úmrtí let devadesát. Nazíráno současnými šancemi na dožití zemřel Antonín Švehla relativně mlád, z hlediska svých současníků se dožil v zásadě vyššího věku. Jeho život byl životem prostého člověka, sedláka, ale i vrcholného politika a státníka. Pomáhal stát budovat od samých počátků, zásadně spoluovlivňoval jeho tvář, onu vlídnou demokratickou i onu druhou, ne tak slavnou, ovšem stejně logickou a samozřejmou. Máme na mysli zápasy o sociální a ekonomickou podo- bu a stabilitu země, zápasy těžké, někdy i krvavé. Problémy, jež byly novému státu ve střední Evropě vloženy do vínku, byly extrémně těžké, náročné v řešeních mnohdy nejednoznačných. Jednalo se o dědictví minulých časů. Antonín Švehla tyto problémy chápal, hluboce je promýšlel. Dokázal se přiblížit vrcholným politikům i prostým lidem, měl důležitou schopnost lidi (občany) spojovat ke společnému dílu. Jeho život dává porozumět nejen složitosti doby, ale i jejímu historickému významu. První Československá republika je nepochybně mementem pro budoucí generace, zdrojem poučení o složitých cestách, cestičkách i stezkách dějin. To jsou velmi dobré důvody pro to, aby období první Československé republiky s jejími hlavními protagonisty T. G. Masarykem, E. Benešem a právě Antonínem Švehlou nebylo ve společenské paměti zasuto, ale dávalo pochopit, odkud a z čeho modernita české společnosti se svými silnými i slabými místy vzešla. Předkládaná kniha by ráda byla prostředníkem k lepšímu porozumění první Československé republice a jejímu dědictví. Chce přispět k pochopení tradic moderní české státnosti a prosazování principů demokracie.

Eduard Kubů - Jitka Sobotková - Jiří Šouša
(Úvod)