Svébytná interpretace myšlenkového odkazu jedné z nejvýznamnějších postav předsokratovské filosofie.

Původně disertační práce levicově orientovaného filosofa a novináře, v procesu s Miladou Horákovou odsouzeného k trestu smrti, sepsaná koncem dvacátých let a zaměřená na interpretaci učení předsókratovského myslitele z hlediska pochopení Parmenidovy perspektivy a filosofického prostředí vzniku díla. Parmenidés mluvil o vesmíru jako o kouli a o nekonečnosti jsoucna ve smyslu cykličnosti, v sebe uzavřenosti.

Autor, ovlivněný Hegelem, a především Marxem, se zabývá Parmenidovou koncepcí věčně totožného bytí, jeho kosmologií či psychologií.