Protagonistou vzpomínek českého sochaře Josefa Mařatky (1876-1937) je zejména slavný sochař Auguste Rodin, v jehož ateliéru Mařatka strávil na počátku 20. století čtyři roky. Proto je velká pozornost věnována i legendární Rodinově výstavě v Praze roku 1902. K tomuto údobí se vztahují i vzpomínky na francouzského sochaře E. A. Bourdella a vzduchoplavce Santose-Dumonta, na jehož pomníku Mařatka ve Francii pracoval. V druhé části knihy Mařatka vzpomíná na své české přátele a pražský umělecký život. Pozornost soustřeďuje především k malíři Antonínu Slavíčkovi a na svá setkání s T. G. Masarykem. Do knížky byly začleněny i další vzpomínky, komentáře, úvahy o umění, Mařatkova biografie a obrazová příloha.
Úvod P. Wittlich
I Auguste Rodin a Paříž
Z mých vzpomínek na Paříž a na sochaře Augusta Rodina
Jak jsme dělali Rodinovu výstavu
Isadora Duncanová
Moje vzpomínka na sochaře E. A. Bourdella v Paříži
Moje vzpomínka na vzduchoplavce Santose-Dumonta
Dopisy rodičům z roku 1908 o práci na pomníku Santose-Dumonta
II Domov, vlastní tvorba a přátelé
Odpověď na anketu Myslbek a my
Moje vzpomínky na malíře Antonína Slavíčka
Vysvětlení k Inteligenci
Způsob práce sochaře v mramoru dle Rodinovy školy
Bylo to po převratě roku 1918
Co učím své žáky
Anna Masarykova: Vzpomínka na Josefa Mařatku (Rozhlasový projev v roce 1938)
Zdenka Mařatková svému vnukovi Tomášovi o sochaři Josefu Mařatkovi
Zdeněk Mařatka o svém otci sochaři Josefu Mařatkovi
Životopisná data
Komentáře a poznámky
Ediční a redakční poznámka k 2. vydání
Z díla Josefa Mařatky
Bibliografie
Seznam vyobrazení
Jmenný rejstřík
Nové přepracované vydání nejrůznějších, především vzpomínkových textů Josefa Mařatky Vzpomínky a záznamy (Karolinum, Praha 2003) se koncentruje především na Mařatkovo působení v ateliéru jednoho z nejvýznamnějších francouzských sochařů své doby, Auguste Rodina. Na tuto životní epochu je zaměřen i úvod Petra Wittlicha, který postavu Mařatky zasazuje do dobových souvislostí. Stejně jako v předchozí edici z roku 1987 ale zůstává trochu v pozadí Mařatkova tvorba po roce 1918, což nepochybně souvisí nejenom s politickými poměry v době prvního vydání, ale i s určitou rozpačitostí příznačnou pro přístup většiny historiků umění k problematice ?státotvorného? umění v období první republiky. Zejména na pozdějším Mařatkově díle přitom lze dobře ukázat specifické napětí mezi sklonem k avantgardnímu umění a láskou k antickému odkazu, který je především sochařům tak blízký. Určitou nevyváženost vzhledem k jednotlivým fázím umělcova díla, ovlivněnou i nepochybnou skutečností, že právě na léta strávená ve Francii Mařatka velmi rád vzpomínal, ovšem čtenářům vynahrazuje nejenom pěkná grafická úprava, ale především poutavé texty, ve kterých si přijdou na své nejenom historici umění, ale i badatelé v oboru dějin každodennosti.
(jp), Kuděj 2004/1, Výběr literatury
Vzpomínky sochaře Josefa Mařatky (1874-1937) působí velmi bezprostředně, i když jejich kapitoly vznikaly často se značným časovým odstupem od událostí, které jsou v nich líčeny. Zachovávají si totiž charakter slova spíš mluveného než psaného, a jako takové se přičleňují k takzvané ateliérové tradici, díky níž se uchovaly všechny legendární anekdoty o slavných umělcích a hlavně pozoruhodná autenticita slova, zachycujícího neotřelé výrazné detaily a zvláštnosti jinak nenávratně mizejícího uměleckého prostředí.
Mařatka sám byl vynikající uměleckou osobností a význam jeho sdělení navíc stoupá tím, že mu bylo dopřáno stýkat se důvěrně s dalšími takovými vynikajícími tvůrci, kteří na přelomu 19. a 20. století formovali jak českou, tak světovou výtvarnou a kulturní scénu. Ohniskem jeho vyprávění je vylíčení zážitků a zkušeností spojených s Mařatkovým čtyřletým působením v ateliérech geniálního francouzského sochaře Augusta Rodina, spadajícím do let 1900-1904. Doprostřed tohoto pobytu, do roku 1902, je situována nejmarkantnější událost, Rodinova výstava v Praze, na jejímž uspořádání měl Josef Mařatka rozhodující podíl
Z úvodu Prof. PhDr. Petra Wittlicha, CSc.
