Publikace se věnuje zvukové stránce jazyka mluvčích, kteří mají stejný nebo odlišný mateřský jazyk. Autorka zkoumá, v čem se shodují a liší prozódie češtiny, srbštiny, francouzštiny a maďarštiny. Nejprve se věnuje obecným prozodickým pojmům, připomíná psychologické pojetí emocí a postojů a popisuje neutrální vyjadřování přízvuku, intonace či tempa v jednotlivých jazycích. V druhé, praktické části práce, doplněné rozsáhlým přílohovým materiálem, publikuje autorka výsledky náročného experimentálního srovnání příznakové prozódie ve sledovaných jazycích. Zabývá se pozorováním projevů emocí a postojů, jako jsou radost, vztek, strach či nuda a zjišťováním záměn v jejich identifikaci, ke kterým může dojít při komunikaci, v níž mluvčí nerozumí danému jazyku.

Na začátek.
PRVNÍ ČÁST
Východiska
Úvod
1. Prozodie
2. Prozodie jednotlivých jazyků
3. Emoce a postoje
4. Prozodie ušima psychologů
5. Expresivní prozodie ušima fonetiků
DRUHÁ ČÁST
Experimentální srovnání
1. Úvod
2. Experimentální materiál, jeho získávání a charakteristika
3. Testy pro rodilé posluchače a jejich výsledky
4. Testy pro nerodilé posluchače a jejich výsledky
5. Závěr
... a nakonec
Bibliografie

Monografie dr. Vlčkové je výsledkem několikaleté dobře postavené práce, která představuje výsledky vlastního hodnotného experimentu v široké reprezentativní provázanosti.
V ůvodní části prvního oddílu autorka seznamuje čtenáře poměrně obsáhlým, ale živým způsobem spojmem prozodie, sjejími parametry i fyziologickými souvislostmi, sjazykovou i fonostylistickou funkcí prozodie a zmiňuje několik nejdůležitějších představitelů a tvůrců modemího pojetí téro disciplíny.
Druhá kapitola pojednává o prozodii jednotlivých jazyků, které autorka zahrnuje do svého experimentu. Dotýká se vždy podstatných rysů: přízvuku, intonace, tempa a intenzity, které charakterizují prozodii češtiny, polštiny, srbštiny, francouzštiny a maďarštiny.
Další kapitola vychází z krátkého historického resumé a následně vysvětluje základní odlišení pojmů: emoce a postoje. Na tento výklad navazuje obsáhlé pojednání dané problematiky tak, jak je najdeme především v pracích předních psychologů. Nechybí ani defmice, výklad a kategorizace pojmů v relativně rozsáhlé literatuře týkající se emocí a postojů. V této částije poukázáno na vliv psychologické a fyziologické charakteristiky mluvčího na kvalitu hlasu a prozódii řeči aj. Tyto problémy jsou zmíněny i z hlediska analýzy hlasového projevu v psychiatrické diagnostice.
Po představení prozodie z psychologického hlediska následuje hledisko fonetické. Také zde je patrná hluboká znalost obsáhlé bibliografie. Názory jednotlivých špičkoyých reprezentantů jsou zde navzájem konfrontovány, vysvětlovány a komentovány, dostáváme výklad nejen aktuálních trendů experimentální práce ve fonostylistice, ale připomínáme si i některé dřívější práce, které vlastně pojetím významu prozodických funkcí předstihly svou dobu.
Ve druhé části práce Jana Vlčková podrobně popisuje celý experiment. Seznamuje nás s vytvářením originálního experimentálního materiálu a s úvahami o klasifikaci a výběru zjišťovaných postojů. Důležitým předpokladem úspěšnosti celého experimentu byl nejen uvážený výběr mluvčích pro všechnyjazyky, ale i posluchačů.
První část percepčních testů se týká rodilých posluchačů všech pěti jazyků, jsou komentovány i akustické vlastnosti správně určených prozodických realizací jednotlivých postojů: neutralita, radost, překvapení, vztek, smutek, nuda,strach a obdiv. Celá obsáhlá kapitola je velmi dobře komponována, autorka doprovází výklad percepčního hodnocení rodilých posluchačů bohatým výběrem konkrétních analýz (Praat). Ve čtvrté kapitole druhého oddílu pak postupuje autorka obdobným způsobem, zde se jedná už vždy o konfrontací češtiny s dalšími čtyřmi jazyky, a to v hodnocení obou skupin posluchačů.
Tyto dvě kapitoly představují originální a podstatnou část práce, která zatím nebyla moderním způsobem uskutečněna. Velmi cenné jsou proto poznatky o záměnách vhodnoceníjednotlivých, někdyizcelaprotichůdnýchkategorií patřičnými skupinami posluchačů. Citujme jeden příklad za všechny: záměna (symetrická) české neutrality za francouzské vyjádření vzteku. Autorka správně podotýká, že se jedná o odstrašující příklad častého akcentování první slabiky českými mluvčími ve francouzštině, které může mít povážlivý dopad na vzájemnou komunikaci mluvčích, jak také ukazují výsledky testů. Po této stránce je celý rozsáhlý experiment přínosem i v oblasti osvojování drahého jazyka, hlavní význam této monografie je však v provázanosti jazykových i mimojazykových aspektů v rámci komunikace vjednom a více jazycích. Výsledky lze dále aplikovat nejen v oborech jazykovědných, ale i v psychologických a psychiatrických výzkumech, které se zabývají řečovým chováním.
Z recenzního posudku: Prof. PhDr. Marie Dohalská, DrSc.