Velká monografie představuje poprvé širší veřejnosti rytce, který přišel na počátku 20. let 18. století z Norimberka do Čech, aby zde vytvořil rozsáhlé ilustrátorské dílo v knihách vydávaných F. A. Šporkem a po boku Matyáše Bernarda Brauna a Petra Brandla se tak přímo v kukském ohnisku zařadil mezi nejlepší umělce českého baroka. Autor sleduje vývoj a proměny Rentzova stylu v jednotlivých cyklech i volných listech, podchycuje tvorbu dalších dvou desetiletí po smrti hraběte, porovnává umělcovy kvality v rámci Čech a konfrontuje jeho ilustrátorskou práci s grafickou produkcí především Německa a Francie. Rentzovu tvorbu dokládá v knize přes 300 reprodukcí, sběratelům grafiky poslouží v druhé části knihy kompletní soupis umělcova díla, obsahující přes 700 položek.
Práce zabývající se starou grafikou jsou v naší uměleckohistorické literatuře skutečnou popelkou. Chybí zde například syntetické pojednání o vývoji barokní grafiky. Lze jen přivítat, že J. Šerých přišel s návrhem napsat monografii Michaela Jindřicha Rentze - jedné z nejvýznamnějších osobností barokní grafiky v Čechách. J. Šerých se touto problematikou zabývá již několik desetiletí a věnoval jí již svoji diplomovou práci. Rentzova osobnost není českému čtenáři zcela neznámá, neboť jí mnohokráte připomíná ve své stěžejní práci Boj s dvouhlavou saní profesor Pavel Preiss.
Rukopis je rozdělen logicky na dvě části. V první autor líčí Rentzovy životní osudy (Mládí, Zrání, Zralost) a školení. Detailní pozornost autor věnuje umělcovu působení ve službách hraběte Františka Antonína Šporka, a to v kontextu událostí, které pozitivně i negativně souvisely s osobou tohoto podivuhodného aristokrata. Podrobně líčí vznik grafických cyklů v (poustevníci, Křesťanský rok, Tanec smrti ad.) doprovázejících publikace vydávané hrabětem Antonínem Šporkem. Literárně živým a podmanivým stylem přibližuje Šerých čtenáři složité otázky interpretace řady grafických děl. Ne nepodstatná kapitola je zasvěcena volné tvorbě, devoční grafiku z toho nevyjímaje. Na závěr první části práce zařadil autor kapitolu o Rentzových žácích, kterou považuji za velmi závažnou, neboť v ní uvádí na pravou míru některé omyly doposud tradované v literatuře.
Druhá část práce je vlastně soupisovým katalogem Rentzova díla, který vykrystalizoval na základě mnohaletého studia v našich často nezpracovaných grafických sbírkách.
Z recenzního posudku: Prof. PhDr. Ing. Jan Royt
Autor monografie strávil desítky hodin, dnů a týdnů v archivech, trpělivě porovnával jednotlivé rytiny, stovky „svatých obrázků“, hledal stopy již značně vychladlé a objevoval peripetie rytcova pohnutého života. Podrobil důkladnému zkoumání i ediční činnost hraběte Šporka; jeho kniha je objevná už proto, že pomáhá orientovat se v rozsáhlém díle představujícím na tisíc rytin. Zároveň připomíná práce Rentzových žáků a také porovnává rytcovu tvorbu se soudobou produkcí dalších evropských grafických center. Je to četba napínavá, texty čtivé a ilustrace výmluvné. Skvěle vypravený pětisetstránkový svazek obsahuje více než tři stovky reprodukcí v excelentní úpravě Zdeňka Zieglera. Jak píše autor, právě ony jsou tím nejpřesvědčivějším argumentem, jímž tento reprezentant naší barokní grafiky nejlépe obhájil své umělecké renomé.
Marta Švagrová (Lidové noviny, 11. května 2007)
