První obsáhlejší práce o baskičtině v ČR, jejímž cílem je zprostředkovat české lingvistické veřejnosti informace o konkrétní povaze současné spisovné baskičtiny (euskara batua) a o jejích specifických jazykových rysech, jakož i o výsledcích a stavu současné baskické a španělské baskologie. Kniha obsahuje výklad o sociolingvistické situaci baskičtiny v historickém pohledu, o výsledcích dosavadních bádání týkajících se původu, genealogické filiace a vývoje tohoto jazyka, o dialektech baskičtiny s ukázkami textů a o její typologii. Jádrem synchronické části je charakteristika baskické fonetiky a fonologie, výběrová charakteristika morfologie, syntaxe a slovní zásoby (výběr je založen na odlišnostech baskičtiny od indoevropských jazyků).

Předmluva
Zkratky a symboly

1.SOCIOLINGVISTICKÉ OTÁZKY BASKIČTINY
1.1 Sociolingvistická situace baskičtiny
1.1.1 Administrativní rozdělení Baskicka
1.1.2 Současný politický statut Baskicka a jazyková situace
1.1.2.1 Španělské Baskicko
1.1.2.1.1 K jednotlivým historickým krajům španělského Baskicka
1.1.2.1.1.1 Álava
1.1.2.1.1.2 Biskajsko
1.1.2.1.1.3 Gipuzkoa
1.1.2.1.1.4 Autonomní oblast Navarra / španělská Navarra / Horní Navarra
1.1.2.2 Francouzské Baskicko
1.1.2.2.1 K jednotlivým historickým krajům francouzského Baskicka
1.1.2.2.1.1 Labortánsko
1.1.2.2.1.2 Dolní Navarra/francouzská Navarra
1.1.2.2.1.3 Suletinsko
1.1.2.1.2 Právní status baskičtiny v jednotlivých oblastech
1.1.2.1.3 Ústup baskičtiny v historické době
1.1.2.1.4 Baskičtina v nové době
1.1.2.1.5 Spisovná norma - euskara batua
1.1.2.1.6 Období spisovné baskičtiny
1.2 Stručné dějiny baskologie

2. GENEALOGICKÉ A HISTORICKÉ OTÁZKY BASKIČTINY
2.1 Původ a filiace baskičtiny
2.2 Hypotézy o původu Basků a baskičtiny
2.2.1 Hypotéza baskicko-iberská
2.2.2 Hypotéza baskicko-kavkazská
2.2.3 Hypotéza baskicko-berberská
2.3 Vývoj baskičtiny
2.3.1 Stručná historická chronologie
2.3.2 Charakteristika jednotlivých fází vývoje

3. SPECIFICKÉ RYSY BASKIČTINY
3.1 Přehled rysů odlišujících baskičtinu od indoevropských jazyků
3.2 Individuální zvláštnosti baskičtiny
3.3 Pravděpodobné vlivy indoevropských (románských) jazyků na baskičtinu
3.4 K typologickým rysům baskičtiny
3.4.1 Rysy aglutinační
3.4.2 Rysy izolační
3.4.3 Otázka flexivních rysů v baskičtině
3.4.4 Rysy introflexivní
3.4.5 Rysy polysyntetické

4. CHARAKTERISTIKA SOUČASNÉ SPISOVNÉ BASKIČTINY
4.1 Fonetika a fonologie
4.1.1 Fonetika
4.1.1.1 Ukázka snadného baskického textu
4.1.1.2 Přehled fonetických realizací
4.1.1.3 Popis výslovnosti
4.1.1.3.1 Fonotaktická pravidla (sandhi)
4.1.1.3.2 Přízvuk
4.1.1.3.2.1 Přizvuk v baskičtině ave španělštině
4.1.1.3.3 Pořádek slov
4.1.2 Fonologie
4.1.2.1 Fonologický systém baskičtiny
4.1.2.1.1 Fonologické opozice
4.1.2.1.2 Afektivní palatalizace
4.1.2.1.3 Struktura slabiky
4.1.2.1.4 Kombinace fonémů
4.2 Charakteristika baskické gramatiky
4.2.1 Výpověď
4.2.1.1 Aktuální členění výpovědi
4.2.2 Morfologie
4.2.2.1 Morfologie nominální
4.2.2.1.1 Deklinace
4.2.2.1.1.1 Paradigmatické tabulky nominální
4.2.2.1.1.2 Paradigmatika demonstrativ
4.2.2.1.2 Zvláštnosti baskičtiny v nominální morfologii
4.2.2.1.3 Aglutinační rysy v nominální morfologii
4.2.2.2 Morfologie verbální
4.2.2.2.1 Verbum finitum
4.2.2.2.1.1 Gramatické kategorie baskického verba finita
4.2.2.2.1.1.1 Osoba a číslo
4.2.2.2.1.1.2 Čas
4.2.2.2.1.1.2.1 Temporální významy
4.2.2.2.1.1.2.2 Výrazové prostředky kategorie času v baskičtině
4.2.2.2.1.1.3 K aspektové interpretaci nefinitních tvarů slovesných
4.2.2.2.1.1.4 Modus
4.2.2.2.1.1.4.1 Modální významy
4.2.2.2.1.1.4.2 Modální výrazové prostředky
4.2.2.2.1.1.4.3 Modální funkce (slovesné mody)
4.2.2.2.1.1.4.3.1 Indikativ
4.2.2.2.1.1.4.3.2 Subjunktiv
4.2.2.2.1.1.4.3.3 Imperativ
4.2.2.2.1.1.4.3.4 Deziderativ
4.2.2.2.1.1.4.3.5 Supozitivnost
4.2.2.2.1.1.4.3.6 Kondicionálnost
4.2.2.2.1.1.4.3.7 Posibilitivnost
4.2.2.2.1.1.5 Slovesný rod
4.2.2.2.2 Verbální paradigmatika
4.2.2.2.2.1 Nefinitní tvary slovesné
4.2.2.2.2.1.1 Tvary participia pasivního/(perfektivně) minulého
4.2.2.2.2.1.2 Tvary substantiva slovesného
4.2.2.2.2.2 Tvary verba finita
4.2.2.2.2.2.1 Pronominální inkorporace
4.2.2.2.2.2.2 Lexikální základ auxiliantu
4.2.2.2.2.2.3 Srovnávací ukázka paradigmatiky baskického auxiliantu
4.2.2.2.2.2.4 K tabulkám tvarů auxiliantu izan
4.2.2.3 Morfologická charakteristika VF obecně
4.2.2.3.1 Paradigmatické tabulky verbální
4.2.2.3.1.1 Pomocné sloveso IZAN
4.2.2.3.1.1.1 Indikativ
4.2.2.3.1.1.1.1 Indikativ prézentu
4.2.2.3.1.1.1.2 Indikativ préterita
4.2.2.3.1.1.2 Subjunktiv
4.2.2.3.1.1.2.1 Subjunktiv prézentu
4.2.2.3.1.1.2.2 Subjunktiv préterita
4.2.2.3.1.1.3 Imperativ a deziderativ
4.2.2.3.1.1.4 Posibilitivnost
4.2.2.3.1.1.4.1 Posibilitivnost prézentní
4.2.2.3.1.1.4.2 Posibilitivnost préteritní
4.2.2.3.1.1.4.3 Posibilitivnost kondicionální
4.2.2.3.1.1.5 Supozitivnost
4.2.2.3.1.1.5.1 Supozitivnost deindikativní
4.2.2.3.1.1.5.1.1 Supozitivnost deindikativní faktibilní
4.2.2.3.1.1.5.1.2 Supozitivnost deindikativní eventuální
4.2.2.3.1.1.5.2 Supozitivnost desubjunktivní
4.2.2.3.1.1.5.2.1 Supozitivnost desubjunktivní faktibilní
4.2.2.3.1.1.5.2.2 Supozitivnost desubjunktivní eventuální
4.2.2.3.1.1.6 Kondicionálnost
4.2.2.3.1.1.6.1 Kondicionálnost eventuální
4.2.2.3.1.1.6.2 Kondicionálnost ireálná
4.2.2.3.1.2 Tabulky syntetických sloves
4.2.2.3.1.2.1 Etorri "přijít", "přijet"
4.2.2.3.1.2.2 Eduki "mít" (uvnitř, u sebe), "vlastnit"
4.2.2.3.1.2.3 Ekarri "přinášet" (sem)
4.2.2.3.1.2.4 Další syntetická slovesa
4.2.3 Syntax
4.2.3.1 Věta
4.2.3.1.1 K syntaxi věty jednoduché
4.2.3.1.1.1 Otázka větných členů
4.2.3.2 Souvětí
4.2.3.2.1 Souvětí souřadné
4.2.3.2.2 Souvětí podřadné
4.2.3.2.2.1 Nejfrekventovanější věty vedlejší (VV)
4.2.3.2.2.1.1 Vedlejší věty obsahové (VVO)
4.2.3.2.2.1.2 Vedlejší věty vztažné
4.2.3.2.2.1.3 Vedlejší věty okolnostní
4.2.3.2.2.1.3.1 VV časové
4.2.3.2.2.1.3.2 VV způsobové
4.2.3.2.2.1.4 Vedlejší věty příčinné
4.2.3.2.2.2 Kondenzace druhého sdělení
4.2.3.2.2.2.1 Participium pasivní

4.2.3.2.2.2.2 Substantivum slovesné
4.2.3.3 Syntaktické zvláštnosti baskičtiny
4.2.3.3.1 Alokutivní výpovědi

5. SLOVNÍ ZÁSOBA BASKIČTINY
5.1 Slovní zásoba
5.1.1 Lexikon a slovní druhy
5.1.2 Lexikální morfologie
5.1.2.1 Derivace
5.1.2.2 Kompozice
5.1.2.3 Komplexní lexie (sdružená pojmenování)
5.2 Lexikální etymologie
5.2.1 Slova neindoevropská
5.2.2 Slova přejatá
5.2.2.1 Slova přejatá z latiny
5.2.2.2 Slova přejatá z keltských jazyků
5.2.2.3 Slova přejatá z arabštiny
5.2.2.4 Slova přejatá z germánských jazyků
5.3 Onomastika
5.3.1 Toponymie a antroponymie
5.3.1.1 Baskická osobní jména
5.3.1.2 Baskická příjmení
5.3.1.3 Baskická toponyma

6.UKÁZKY TEXTŮ
6.1 Texty historické (v dialektech)
6.2 Texty současné (v euskara batua)

7. CHARAKTERISTIKA DNEŠNÍCH BASKICKÝCH DIALEKTŮ
7.1 Přehled baskických dialektů
7.1.1 Charakteristika baskických dialektů
7.1.1.1 Dialekty španělského Baskická (Hegoalde)
7.1.1.1.1 Dialekt západní (biskajský)
7.1.1.1.1.1 Charakteristika západního (biskajského) dialektu
7.1.1.1.1.2 Ukázka textu v západním (biskajském) dialektu
7.1.1.1.2 Dialekt centrální (gipuzkoánský)
7.1.1.1.2.1 Charakteristika centrálního (gipuzkoánského) dialektu
7.1.1.1.2.2 Ukázka textu v gipuzkoánském dialektu
7.1.1.1.3 Dialekt navarrský/hornonavarrský
7.1.1.1.3.1 Dialekt (horno)navarrský severní
7.1.1.1.3.1.1 Charakteristika (horno)navarrského dialektu severního
7.1.1.1.3.1.1.1 Ukázka textu v (horno)navarrském dialektu
7.1.1.1.3.2 Dialekt (horno)navarrský jižní
7.1.1.1.3.2.1 Charakteristika jižního (horno)navarrského dialektu
7.1.1.1.3.3 Navarrská gipuzkoánština
7.1.1.1.3.3.1 Charakteristika navarrské gipuzkoánštiny
7.1.1.2 Dialekty francouzského Baskická (Iparralde)
7.1.1.2.1 Dialekt labortánský
7.1.1.2.1.1 Charakteristika labortánského dialektu
7.1.1.2.1.2 Labortánský dialekt na území španělské Horní Navarry.
7.1.1.2.1.2.1 Ukázka textu v labortánském dialektu
7.1.1.2.2 Dialekt dolnonavarrský
7.1.1.2.2.1 Charakteristika dolnonavarrského dialektu
7.1.1.2.2.2 Dolnonavarrský dialekt ve španělské Horní Navaře
7.1.1.2-2.2.1 Charakteristika dolnonavarrského dialektu v Horní Navaře
7.1.1.2.2.3 Ukázka textu v dolnonavarrském dialektu
7.1.1.2.3 Dialekt suletinský
7.1.1.2.3.1 Charakteristika suletinského dialektu
7.1.1.2.3.2 Ukázka textů v suletinském dialektu
7.1.1.2.4 Menší dialekty
7.1.1.2.4.1 Dialekt ronkalský
7.1.1.2.4.1.1 Charakteristika ronkalského dialektu
7.1.1.2.4.1.2 Ukázka textu v ronkalském dialektu
7.1.1.2.4.2 Dialekt aezkoánský
7.1.1.2.4.2.1 Charakteristika aezkoánského dialektu
7.1.1.2.4.3 Dialekt salazarský
7.1.1.2.4.3.1 Charakteristika salazarského dialektu
7.1.1.2.4.4 Dialekt baztánský
7.1.1.2.4.4.1 Charakteristika baztánského dialektu
7.1.1.2.4.5 Některé zaniklé navarrské varianty
7.1.1.2.4.5.1 Varianty baskičtiny z oblasti Améscoa Lana
7.1.1.2.4.5.2 Varianty baskičtiny z oblasti Tierra Estella
7.1.1.2.4.5.3 Varianty baskičtiny z pamplonské nížiny
7.1.1.2.4.5.4 Varianty baskičtiny z Artajony a z oblasti Eslava
7.2 Jazykový atlas Baskická

8. ZÁVĚRY
8.1 Závěry k původu, filiaci a vývoji baskičtiny
8.2 Závěry ke struktuře baskičtiny
8.3 Závěry k sociolingvistické situaci baskičtiny

9. BIBLIOGRAFIE

Práce profesora Zavadila o baskičtině je v českém prostředí první a zcela ojedinělý pokus přiblížit tento pozoruhodný jazyk české lingvistické veřejnosti. Zvláštní charakter baskičtiny je dán celou řadou okolností. Je to izolát, tj. jazyk, který nikdo spolehlivě nedokázal zařadit do některé z ostatních devatenácti jazykových rodin, a proto dosud tvoří samostatnou rodinu o jednom členu, i když se střídavě spekuluje o jeho možné příbuznosti s jazyky kavkazskými, iberkými nebo berberskými. O jeho gramatických a lexikálních zvláštnostech lingvistická veřejnost ví zásluhou von Humboldta už přibližně jeden a půl století, ale na světě je s výjimkou rodilých Basků velmi málo lingvistů, kteří by se studiu baskičtiny seriózně věnovali. Profesor Zavadil mezi ně bezpochyby patří, dokonce je jediným českým lingvistou který se jí dlouhodobě věnuje.
Zavadilova práce je velmi přínosná pokud jde o množství informací o tomto pozoruhodném jazyce a národě i co se týká celkového uspořádání. Z pochopitelných důvodů se autor vyhnul pouze komentářům politického charakteru (snaha Basků o nezávislost, problematika ETA apod.), ale ty jediné jsou veřejnosti známy ze sdělovacích prostředků, a kromě toho je možné se o nich dozvědět z internetu. Nepochybuji o tom, že Zavadilova práce o baskičtině bude přijata lingvistickou veřejností se zájmem a že dobře poslouží zejména posluchačům oboru obecná lingvistika a dalším studentům zejména španělské a francouzské filologie, kteří se o obecnou lingvistiku, typologii jazyků, problematiku jazykové rekonstrukce, vytváření spisovné formy jazyka na základě mluvených dialektů a podobnými otázkami zabývají.

Z recenzního posudku: Prof. PhDr. Jiří Černý, CSc.

---

Dr. Zavadil se neomezuje na stručný popis baskické gramatiky, nýbrž nabízí českému čtenáři (konkrétně, podle jeho vlastních slov, jak univerzitním studentům, kteří navštěvují kurz lingvistické charakteristiky baskičtiny, tak všem zájemcům z řad českých lingvistů, které dané téma zajímá) mnohem širší pohled: pomineme-li několik velmi čestných výjimek (Norbert Tauer, Vladimír Skalická aj.), jen málo českých lingvistů se odvážilo psát o baskickém jazyce. Právě proto se Dr. Zavadil podle mého názoru cítil zavázán ujmout se úkolu informovat českého čtenáře o různých stránkách baskičtiny, aniž se přitom omezil na stránku jedinou, a každou z nich zaslouženě představil jako důležitou:
Stránka sociolingvistická (kapitola 1). Dr. Zavadil přináší údaje z tohoto hlediska podstatné (počet uživatelů, geografické rozšíření, proces vzniku spisovné varianty apod.), pozornost věnuje také aspektům historickým a sociálněpolitickým. Sociolingvistika je ve Španělsku záležitostí velmi polemickou (stačí se podívat na bouřlivou reakci na poslední knihu univerzitního profesora Juana Carlose Moreno Cabrery, El nacionalismo lingüístico 'Jazykový nacionalismus'), neboť i sami lingvisté zaujímají v tomto ohledu postoje velmi stranické a ideologické (a tudíž málo vědecké). Dr. Zavadil naproti tomu analyzuje problematiku z pozic vnějšího pozorovatele střízlivě a nezaujatě.
Hypotézy formulované v průběhu historie v souvislosti s původem baskičtiny (kapitola 2). Dr. Zavadil předkládá chvályhodnou syntézu každé z nich a, což je nejdůležitější, přináší důkazy svědčící proti jejich platnosti. Dnes už je žádný seriózní lingvista nesdílí, ale problém je v tom, že stále nacházejí ohlas v nedostatečně seriózních sdělovacích prostředcích a u adeptů lingvistiky. Dr. Zavadil v této kapitole prokazuje, že je velmi dobře orientován v bibliografii: vedle přehledu názorů klasických lingvistů vykládá i nejnovější (a lépe dokumentované) teorie mladých (ale velmi fundovaných) profesorů z Baskické univerzity (Universidad del País Vasco), jako jsou Joseba Lakarra a Ricardo Gómez, oba žáci velkého baskologa Luise Micheleny. Kromě toho nacházíme v této kapitole dobrý přehled vývoje baskičtiny a její literatury.
Typologické rysy baskičtiny, jež zní činí "raram avem" v evropském kontextu, nebo přesněji v kontextu indoevropském (kapitola 3): zde jsou vyjmenovány rysy, jimiž se baskičtina vyznačuje nejnápadněji (ergativní konstrukce, aglutinační typ, dva druhy plurálu v nominální morfologii, čtyři typy paradigmatických struktur v morfologii verbální, zvláštní alokuční formy slovesné, důsledně vigesimální systém číslovek atd.). Ocenění zasluhuje autorovo opatrné hodnocení "pravděpodobných" vlivů indoevropských (románských) jazyků na baskičtinu.
Slovní zásoba baskičtiny (kapitola 4): chvályhodný je autorův důraz kladený na derivaci a výpůjčky (ze zjevných důvodů velmi četné). Šťastně si v této kapitole všímá také křestních jmen, příjmení a toponym.
Fonetická a gramatická charakteristika baskičtiny (kapitola 5): Dr. Zavadil upozorňuje, že tato charakteristika bere v úvahu rysy vlastní spisovné baskičtině (euskara batua), nikoli celému komplexu dialektů. V pojednání o fonetice a fonologii si záslužně všímá také přízvuku a zmiňuje se i problematice slovosledu, což je téma, které bylo možno vynechat, neboť o tomto tématu se mluví také v charakteristice gramatické, kam po právu náleží. Pokud jde o rysy morfologické (jak nominální, tak verbální), je zde velmi poučná morfematická segmentace (včetně demonstrativ), což čtenáři pomáhá pochopit, že bohatství morfologických tvarů se ve skutečnosti řídí velmi jednoduchými pravidly.
Dialekty baskičtiny (kapitola 6): zde je možno opakovat to, co bylo řečeno už v souvislosti s kapitolou 2: Dr. Zavadil pracuje s velmi aktuální bibliografií. Svou interpretaci nezakládá na dnes už překonaných pracích Louise Luciena Bonaparta, nýbrž sahá po nejnovějším příspěvku profesora Koldo Zuaza. Zdařilé je také to, že do knihy zařadil krátké texty všech dialektů, jež dovolují skloubit teorii a praxi.
Konečně je záslužné na jedné straně to, že dvě poslední kapitoly knihy jsou věnovány baskickým textům (doplněným stručnými informacemi o baskické literatuře), na nichž je možno ověřit teoretická tvrzení z předcházejících kapitol; na druhé straně jsou zde shrnuty závěry, k nimž Dr. Zavadil v jednotlivých kapitolách dospěl.
Práce je zakončena obsáhlou bibliografií informující o velkém množství publikací o baskičtině, k níž je připojen soupis slovníků, gramatik a baskologických odborných časopisů. Rovněž jsou zde odkazy na Internet, z něhož Dr. Zavadil čerpal část svých poznatků.
Tato publikace na mě skutečně velmi zapůsobila vložením nesmírné práce, kterou nelze vykonat za jediný den, nýbrž je výsledkem dlouholetého vědeckého bádání a zaujetí pro věc. Baskická filologie může být vděčná zahraničním lingvistům, kteří - tak jako Dr. Zavadil a řada dalších - se s hlubokým záběrem věnují baskickému jazyku a přibližují jej novým (a vzdáleným) čtenářům.

Z recenzního posudku: Lic. Karlos Cid Abasolo, Ph.D.