© Nakladatelství
KAROLINUM 2020

RSS RSS   facebook


visa visa
maestro maestro

webmaster

VŠECHNY ZDE NABÍZENÉ PUBLIKACE MÁME SKLADEM

košík

VÁŠ NÁKUP


0 POLOŽEK
CENA: 0 VČETNĚ DPH



DETAIL TITULU:

Gestaltterapie. Uvědomování, dialog a proces

Triton 2009

vázaná568 str.
ISBN 9788073872168

obálka
-10% 999,-
899,-
1-2 ks

V klasické i vztahové gestaltterapii se vyhýbáme interpretacím, které pacientům říkají, proč něco dělají. Vyhýbáme se interpretacím, které jsou vysvětlujícími intelektualizacemi, jsou vedené spíše teorií než zážitkem, ale jsou podané jako skutečnost a naznačují, že pravda vychází spíše od terapeuta a jeho profesionálního poznání, než ze společně sdíleného a fenomenologicky propracovaného zážitku terapeuta a pacienta.

Použijeme-li však slovo interpretace v souvislosti s perspektivou, tj. že percepce se vždy děje zurčitého specifického pohledu a není objektivní, stává se vskutku interpretace vědomou součástí gestaltterapie nebo jakéhokoliv jiného fenomenologického systému. Teorie gestaltterapie se snaží eliminovat jeden typ interpretace: interpretaci vzdálenou prožívání, interpretaci založenou na terapeutově teorii a používanou kvysvětlení "skutečné pravdy", tedy interpretaci, o které se předpokládá, že leží někde v pozadí, pacientovi neodhalená, dokud ji, vycházeje ze své teorie, nepodá terapeut. V gestaltterapeutické teorii neexistuje žádná percepce, vzpomínka nebo smysl reality, který by nebyl interpretovaný.

Existuje však rozdíl, i když ne absolutní, mezi interpretovanou subjektivitou / zážitkem, který je blízký prožívání a reaguje na současné organismicko-environmentální pole, a subjektivitou, která je fixovaným Gestaltem, subjektivitou, která se zafixovala v nějakém jiném organismicko-environmentálním poli a na současné pole nereaguje. Je rozdíl mezi terapeutem, jehož subjektivita je reakcí na jedinečnost pacienta, a terapeutem, který se chová, jakoby znal pravdu, která je fundamentálnější než to, co prožívá pacient. Terapeut nemá žádný nárok na objektivní realitu. Terapeuti potřebují pokoru a nedefenzivnost, aby si uvědomili, že jejich objektivní realita je subjektivní, a musí být otevření tomu, že pacientovo prožívání bude jejich realitu měnit.