DETAIL TITULU:
Publicistika 2. Výtvarné eseje a kritiky 1905-1920
Čapek Josef
Triáda 2013
vázaná, 414 str.
ISBN 9788074740640
-
anotace
Šestým svazkem Spisů Josefa Čapka zahajujeme edici výtvarné publicistiky - nejrozsáhlejší a dosud nejméně známé oblasti Čapkova literárního odkazu. Čapek se jí věnoval paralelně se svou tvorbou výtvarnou a literární prakticky po celý život, svůj první výtvarný referát publikoval jako student Uměleckoprůmyslové školy v roce 1905, poslední napsal pro Lidové noviny o prázdninách 1939, několik týdnů před svým zatčením.
Přítomný svazek je věnován období 1905-1920, kdy Čapek od začátečnických referentských pokusů postupně dozrává ve výraznou osobnost předválečné avantgardy. Ve svých statích se snaží výtvarný život nejen sledovat, ale i aktivně utvářet. Prosazuje principy nových uměleckých směrů, obhajuje nepopisný vztah umění ke skutečnosti a učí vidět krásu "moderní výtvarné formy".
Jeho referáty postihují podstatné události české výtvarné scény v širokém záběru od aktivit tradičně orientovaných spolků po nové výboje a v mezích možností mapují i aktuální umělecké dění v Paříži a v Berlíně. Za první světové války, kdy umělecké dění živoří a pro kritika není v Praze příliš mnoho příležitostí, se Čapek soustřeďuje k obecnějším teoretickým reflexím a svou interpretaci moderního umění rozvíjí v osobitou koncepci moderního primitivismu.
Zpřístupnění tohoto souboru Čapkových textů umožňuje hlubší poznání teoretického zázemí jeho umělecké tvorby a poskytuje i důležitý pramenný materiál k interpretaci naší předválečné avantgardy.
Přítomný svazek je věnován období 1905-1920, kdy Čapek od začátečnických referentských pokusů postupně dozrává ve výraznou osobnost předválečné avantgardy. Ve svých statích se snaží výtvarný život nejen sledovat, ale i aktivně utvářet. Prosazuje principy nových uměleckých směrů, obhajuje nepopisný vztah umění ke skutečnosti a učí vidět krásu "moderní výtvarné formy".
Jeho referáty postihují podstatné události české výtvarné scény v širokém záběru od aktivit tradičně orientovaných spolků po nové výboje a v mezích možností mapují i aktuální umělecké dění v Paříži a v Berlíně. Za první světové války, kdy umělecké dění živoří a pro kritika není v Praze příliš mnoho příležitostí, se Čapek soustřeďuje k obecnějším teoretickým reflexím a svou interpretaci moderního umění rozvíjí v osobitou koncepci moderního primitivismu.
Zpřístupnění tohoto souboru Čapkových textů umožňuje hlubší poznání teoretického zázemí jeho umělecké tvorby a poskytuje i důležitý pramenný materiál k interpretaci naší předválečné avantgardy.