Kniha se zabývá stěžejními metodologickými problémy sociálních věd. Úvodem vytyčuje základní problém, jímž je otázka tzv. souměřitelnosti a nesouměřitelnosti sociálních věd s přírodními vědami. Je výpověď sociálních věd explanací podobnou v přírodních vědách, nebo je odhalením smyslu a porozuměním sociálním jevům na bázi objasnění systémů pravidel? Je sociální poznání svou povahou kauzálním vysvětlením, či interpretací? Hledání odpovědí na tyto otázky je propojeno s problémem oddalování podstaty poznávání v sociálních vědách, možnými způsoby výstavby vědeckých teorií a definováním pojmů, explanací a narací v sociálních vědách. Poznávání sociální reality je možné jak prostředky explanace, tak i formou narace. Výsledkem poznání jsou dva různé vědecké obrazy světa, které se liší jak metodologickými východisky, tak i rozdílným přístupem k výzkumnému předmětu a normativností či nenormativností vědeckého diskursu. Explanace se opírá o ideu "nomologického zákona", jak ji známe z nenormativní metodologie sociálních věd. Nově je rozpracována problematika narace, která je představena jako retrográdní analýza. Přestože se explanace a narace vzájemně liší, lze je ve vědeckém zkoumání sociální reality brát jako dva vzájemně doplnitelné přístupy vědeckého poznávání společnosti.
Posuzovaná práce Prof. PhDr. Františka Ochrany, DrSc. se zabývá problematikou metodologie sociálních věd, problematikou, v níž je i v současné době řada diskutovaných otázek. Autor vychází z určitých obecně teoretických a metodologických principů, které jsou svým způsobem základním rámcem pro stanovení specifických rysů vztahujících se к sociálním vědám. Závažnost této problematiky vystupuje do popředí, zejména pokud bereme v úvahu skutečnost, že těmto otázkám, tj. otázkám obecné metodologie, je věnována ze strany většiny pracovníků z oblasti sociálních věd poměrně malá pozornost.
V úvodní části se autor zabývá problematikou "souměřitelnosti" či "nesouměřitelnosti" sociálních (společenských) a přírodních věd. Vychází z analýzy prací a studií jak "klasických" autorů (Neurath, Hempl), tak i autorů "současných" (White). Dochází к závěru, že snaha "přiblížit" sociální vědy к přírodním využíváním metod a postupů, které se "osvědčily" v oblasti přírodních věd, nemusí vést (a zpravidla také nevede) к žádoucím výsledkům. Na druhé straně je vhodné, jak autor uvádí, i v oblasti sociálních věd, akceptovat takové požadavky, které lze klást na jakoukoliv vědu, např. požadavky na jednoznačnost pojmů a pojmových určení, požadavky na "úplnost" a "logickou konzistenci" teorie, či požadavky akceptování logických pravidel usuzování. Tím se dostáváme к otázce, která je autorovými úvahami inspirovaná, к otázce vztahu nikoliv jen "přírodních", nýbrž zejména "exaktních" věd (logika, matematika) a sociálních věd. V tomto případě nejde o "využívání" exaktních metod a postupů, nýbrž o zhodnocení "exaktního" způsobu myšlení. Exaktní způsob myšlení, charakterizovaný logickou přesností, jednoznačností, pojmovou precizností a transparentností vyplývání, může představovat (či spíše by měl) určitý model i pro způsob myšlení v oblasti sociálních věd.
Práci lze považovat za velmi přínosnou a v mnohém inspirativní. Problematika, kterou se v práci zabývá, a zejména způsob jejího pojetí, je výrazným přínosem ke "zkvalitnění" metodologických principů v oblasti sociálních věd a tím i к posílení jejich poznávací hodnoty.
Z recenzního posudku: prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc.
