Ústní disputace byla po dlouhá staletí neodmyslitelným jádrem univerzitního kurikula. Je až s podivem, že se na něco tak elementárního a stěžejního mohlo zapomenout natolik, že se nyní jen s velkými obtížemi skládá mozaika pravidel a procesů kdysi tak slavné praxe.

Cílem této knihy je přiblížit českému čtenáři téma disputací vůbec a především vykreslit základní obraz novověké disputace. Ta však představuje závěrečnou fázi dlouhé tradice ústní praxe, a proto je pro její hlubší pochopení nezbytné představit její antické a středověké kořeny.

Jádro knihy tvoří část, v níž autor přibližuje jednotlivé procedurální kroky novověké disputace a připojuje k nim alespoň některé relevantní teoretické základy. Poslední kapitola naznačuje některá úskalí disputační metody, která pravděpodobně vedla k jejímu oslabení, ale zároveň ukazuje na možnosti, které by disputace mohla skýtat akademickému životu v dnešní době.