Publikace vycházející z nejmodernějších vědeckých poznatků vypráví v sedmi kapitolách o vývoji dětského mozku před narozením a během prvního roku života. Málokdo si uvědomuje, proč a jak si v hlavách neseme dědictví starší než 600 milionů let. Eseje zabývající se citovým životem, poznáváním, pamětí, jazykem a řečí a vývojem číselného smyslu ukazují, že už nejmenší děti poznávají, pamatují si a prožívají jevy daleko hlouběji a šíře, než jsme si dokázali ještě před nedávnem představit. Víte, že šestiměsíční děti bezpečně rozlišují správné výsledky jednoduchých aritmetických operací od nesprávných? Nejmenší děti jsou podstatně "chytřejší" a přitom křehčí, než tušíme. Lze jim snadno nevědomě nebo vědomě ublížit a těžce je poškodit na dlouhou dobu, někdy na celý život. Text nejnovější knihy Františka Koukolíka chce přispět k lepšímu pochopení života dětí. Doplňují jej průběžné vysvětlivky některých probíraných jevů a pojmů a instruktivní obrazová příloha.
Cíle vydání své nové knížky popisuje Dr.Koukolík ve své předmluvě - chce sdělit hlavně široké veřejnosti nové poznatky o rodičovství a vývoji dětského mozku na několika úrovních. Upozorňuje na zakořenění duševních funkcí našeho druhu v evoluční minulosti trvající desítky milionů let, dále na objevy dokazující, že děti ještě před narozením a v prvních okamžicích po narození jsou připraveny pro život mnohem více,než se donedávna myslelo a osvětluje důležitost ovlivnění niterného života dětí vlivy zevního prostředí, zejména vazbou mezi dětmi a matkami.
Nejzajímavější ze závažného a zajímavého je skupina objevů dokazujících vzájemný vztah empatie, mentalizace a sebeuvědomování jako kořenů lidství.
Smysl svého díla vidí autor v pokusu ukázat že vývojová minulost, vrozené "vědění" nejmenších dětí a polidšťující vlivy prostředí tvoří nedílný celek a jeho narušení děti poškozuje někdy velmi těžce a nezvratně pro celý život.
Autor upozorňuje, že knížka není učebnicí dětské a vývojové psychologie, neurologie nebo psychiatrie, ale je určena jako jakási rukověť prarodičů, kteří si z ní mohou vybrat to, co budou považovat za užitečné po jejich vnuky a vnučky. Může však přispět pro orientaci při bakalářském a magisterském studiu všech oborů, které se zabývají dětmi a rodiči, kognitivní vědou a neurovědou.
(...)
Závěrem je možné konstatovat, že Dr. Koukolík splnil svůj cíl sdělit čtenářům některé nové poznatky o rodičovství a uvést je do kontextu s naší evoluční minulostí, vývoj dětského mozku a poznatky o vývoji vnitřního života dětí vlivem zevního prostředí zejména vztahem vazby mezi dítětem a matkou a vztahy mentalizace, empatie a sebeuvědomování k lidství.
Autor jakoby nás vedl fylogenezí i ontogenezí mozku, myšlení a vědomí a ukazoval do budoucnosti, z čeho by měla čerpat výchova, aby mohla využít vzácné okamžiky různých fází vývoje mladičkého a mladého mozku.
Mohl by z toho být nový Komenský s moderním obsahem.
Text velmi vhodně a plně obohacují četné podrobní poznámky, tabulky a obrázky.
Z recenzního posudku: Prof. MUDr. Petr Zvolský, DrSc.
MUDr. František Koukolík je uznávaný popularizátor neurověd. Velmi vzdělaný, sečtělý, informovaný. Obecnou vlastnostíjeho knih je, že jsou chytré. Odkazy na literaturu, z níž čerpal, jsou vždy z posledních několika let, citované časopisyjsou prestižní. Má o čem psát a umí to napsat. Především z těchto důvodů jsem se s touto knihou seznámil. Publikace Před úsvitem, po ránu je určena široké veřejnosti, přestože - jak autor v předmluvě píše - je náročnější. S tím je nutné souhlasit -dokonce si myslím, že těch "dědečků a babiček, kteří budou mít sílu ji přečíst" (citace z autorovy předmluvy), skutečně nebude mnoho. O čem kniha je? Předkládá nové, převážně experimentální, poznatky o vývoji dětského mozku a dětské psychiky (poznávání, interpretace materiálních i psychických jevů, které dítě obklopují, fyziologický vývoj a vznik narušení aj.). Publikace je rozdělena do sedmi kapitol, jejichž obsah se ale vzájemně prolíná. První kapitola (s poetickým názvem Před úsvitem) se zabývá na 14 stranách vznikem a vývojem druhů a stavbou a funkcí jejich mozku. Druhá, rozsahové největší (60 stran), je věnována citovému vývoji dítěte. Třetí kapitola se zabývá poznáváním (38 s.), čtvrtá pamětí (17 s.), pátá jazykem a řečí (22 stran). Zvláštní, byť krátká, šestá kapitola (pouze 8 stran) se věnuje problematice čísel - úmyslně nepíši "matematiky". Tato problematika je mimořádně zajímavá,
protože se týká pochopení abstraktních pojmů a manipulace s nimi (snad proto se mi konstrukce i interpretace citovaných experimentů "moc nezdála"). Poslední, sedmá kapitola s názvem Jak se tvoří člověk je druhá nejdelší (44 stran). Je velmi zajímavá, ale velmi spekulativní (např. jak to bylo s "jástvím" u Australopitéka a Homo ergaster nelze asi ani tušit, tím méně kvantifikovat; také některé aktuální pokusy provedené např. na 6 členech nemohu přijmout jako pře-svědčující). Ale přes tyto připomínky je tato kapitola velmi zajímavá a inspirativní. Co napsat závěrem? Knihu mohu doporučit každému, kdo si chce přečíst kvalitní populárně--vědeckou publikaci, kdo se chce dozvědět něco nového či jiného a kdo chce o prázdninách strávit s knihou několik hezkých hodin.
J. P., Lékařský Kompas, č. 2, ročník XI, léto 2008, str. 7
