Monografie analyzuje data z projektu „Intimate partner violence: follow-up research to IVAWS 2003“ v kontextu teorií genderové (a)symetrie. Nabízí srovnání dvou reprezentativních podsouborů mužů a žen dotazovaných v letech 2012 a 2013. Kniha uvádí základní prevalence výskytu v oblasti fyzického násilí i psychologického zneužívání, zabývá se podmínkami jeho vzniku a důsledky pro oběti. Přináší též data o stalkingu jakožto relativně novém fenoménu v transformující se společnosti.

Autorům se podařilo postihnout základní oblasti partnerského násilí jako je výskyt jednotlivých projevů násilí včetně postojů samotných obětí k násilí, odhalit možné rizikové faktory nebo zmapovat problematiku hledání pomoci (formální i neformální). Z výsledků výzkumu vyplývá, že oběti partnerského násilí vyhledávají formální pomoc spíše zřídka. Můžeme očekávat mírný posun v souvislosti se vznikem zákona o obětech trestných činů (45/2013 Sb.), který mimo jiné posiluje roli Probační a mediační služby ČR v poskytování pomoci obětem.
Jako velký přínos předkládaného výzkumu hodnotím zmapování partnerského násilí u mužů jako obětí, neboť podobný výzkum je v tuzemském prostředí spíše výjimečný. Autoři konstatují, že v prevenci i v oblasti poskytování sociálních služeb je třeba zaměřit se také na muže jako na možné oběti partnerského násilí, neboť jejich viktimizace je v české společnosti spíše přehlížena. Násilí na mužích má svá specifika, která z části odráží genderové stereotypy.
Nelze než souhlasit, že v současné době jsou cílené reprezentativní sociologické výzkumy jedním z nejspolehlivějších nástrojů získání údajů o rozsahu a forem domácího násilí. Význam lokálních národních sociologických výzkumů, které odráží náš socio-kulturní kontext, je zásadní k pochopení problematiky domácího násilí a nastavení účinných forem prevence a pomoci.

Z recenzního posudku: Mgr. et Mgr. Stanislava Hoferková, Ph.D.