Kolektivní monografie představuje jako první podobně zaměřená publikace v České republice fenomén polské reportáže, zejména tzv. literární reportáže. Tento žánr má v polské literatuře dlouhou tradici (Ryszard Kapuściński, Hanna Krall) a i dnes patří v Polsku k nejvyhledávanějším. Stále větší oblibu si i díky novým překladům do češtiny (Mariusz Szczygieł, Paweł Smoleński, Wojciech Tochman, Lidia Ostałowska aj.) získává také u nás. Publikace Fenomén: Polská literární reportáž se žánru věnuje jak z pohledu teoretického (vymezení žánru reportáže, její postavení mezi jinými žánry beletristickými a žurnalistickými, specifika tzv. literární reportáže), tak historického (reportáž v dějinách polské literatury, historické proměny žánru). Současně nabízí i pohled na aktuální polskou reportážní tvorbu. Celek je doplněn o rozhovory s polskými reportéry či zástupci vydavatelů, kteří se v Polsku reportážnímu žánru věnují.

Žánr reportáže má v polské literární i žurnalistické tradici své významné místo, přičemž dnes dokonce hovoříme o tzv. polské škole reportáže, jejíž novodobé kořeny sahají do 60. let 20. století. Polská reportáž také v mnoha ohledech povýšila v českém prostředí dominantní publicistické, popř. zpravodajské texty na útvar literární, umělecký a právem se tedy v titulu publikace objevuje v bezprostředním spojení s fenoménem, kterým bezpochyby v tom nejlepším slova smyslu skutečně je. Není proto divu, že se dostává do popředí zájmů nejen českých a evropských čtenářů, ale také badatelů, toužících najít odpověď na její popularitu. Nutno podotknout, že autorskému kolektivu pod vedením tří polonistek a překladatelek - Michaly Benešové, Lucie Zakopalové a Renaty Rusin Dybalské - se to daří.
Publikace si klade za cíl představit komplexní popis polské literární reportáže a to hned z několika perspektiv tří ucelených a vzájemně provázaných částí. V kapitole "Polská reportáž od počátků k dnešku" seznamuje čtenáře s historickým nástinem a současným stavem polské literární a novinové reportáže.
V části "Pohled do kuchyně reportérů" seznamují autoři čtenáře s vybranými prvky reportérského řemesla. Nahlížejí na reportáž nejen pohledem literárních vědců, popř. badatelů zkoumajících média, ale také pohledem jazykovědců.
Kontext vhodně doplňuje část třetí "Reportéři svými vlastními slovy" představující rozhovory s šesticí významných představitelů současné polské reportážní školy - Mariuszem Szczygielem, Pawlem Smolenským, Wlodzimierzem Nowakem, Lidií Ostalowskou a Wojciechem Tochmanem. Ty jsou doplněny interview s Magdalenou Budziňskou, vedoucí redaktorkou v nakladatelství Czarne, vydávající populární reportážní edici. Z celku tak vyvstávají odpovědi na několik zásadních otázek, které se v různých kontextech prolínají hodnocenou publikací - status žánru reportáže, komplikovanost jejího vzniku, míra objektivity reportérů, otázka čtenářské recepce a toho, jak reportáž formuje svého autora, popisovaný svět a jak ovlivňuje utváření pohledu čtenáře na sebe sama.
Autoři práce sumarizují a hodnotí současný stav polské školy reportáže, jakkoli to představuje úkol nesnadně uchopitelný pro svou kontinuální aktuálnost. Struktura práce je systematická, logicky členěná a postihuje veškeré relevantní body a aspekty zvolené problematiky. Precizně shromážděný a excerpovaný materiál umožňuje nejen některé obecnější, ale také konkrétní závěry a komentáře. Pozitivně hodnotím ucelené zpracování, prezentaci relevantních jednotlivostí v širším kontextu a z publikace patrné zaujetí tématem. Kniha uspokojí potřeby odborné (nejen polonistické) i laické veřejností.

Z recenzního posudku: PhDr. Jiří Muryc, Ph.D.