Osobnost Karla IV., českého krále a římského císaře, je jako jedna z mála postav, kterými je zalidněna česká minulost, známa nejen odbornému kruhu historiků a vzdělanců. Není tedy divu, že i Národní knihovna ČR chtěla - nejen v souvislosti s oslavami 700. výročí jeho narození, ale i s připomenutím výročí Karlova úmrtí v roce 2018 - přispět k diskusi o tomto fenoménu a připravila k vydání tuto skromnou publikaci, jejímž účelem je nejenom připomenout postavu považovanou za největšího Čecha, ale také postihnout pokud možno novým, tj. na dnešní aktuální otázky odpovídajícím způsobem dobu karlovskou v kontextu českých středověkých dějin.

Autor se pokouší ve své práci postihnout význam osobnosti a osoby Karla IV. nikoli v souvislostech české historie jakožto neosobního kolektivního dění, nýbrž s ohledem na jeho působení jakožto činného člověka, homo agens, který jedná samostatně, byť v souhře a protihře s dalšími dějinnými činiteli, s ohledem na svoje preference a priority.

Zabývá se tedy především jeho individuální identitou ve vztahu k českému politickému národu, k zemské obci a ke vznikající občanské společnosti, jakož i k mravnímu profilu, který na něm jeho panovnická hodnost vyžaduje. Věnuje se dále také státnickému aspektu Karlovy činnosti, jeho snaze o všestranné sjednocení zemí Koruny české včetně vytvoření když ne volného, tedy alespoň jednotného trhu.

Obírá se jeho tzv. druhým tělem krále, tj. panovnickou funkcí, která souvisí nikoli s abstraktní představou státu, nýbrž se symbolickou výrazně smyslovou reprezentací české společnosti jako celku. Posléze se zaměstnává negativními emocemi, které Karel IV. vyvolával u kritiků nového komerčního zaměření, jehož středověká společnost nabývala, a na něž, jak se později ukázalo, ve své většině nebyla připravena.

Ukazuje tak, že Karel IV. jakožto údajný největší Čech byl už současníky vnímán kontroverzně, čímž dodával českým dějinám své doby výraznou dynamiku.