Publikace se zabývá vývojem žánru české rozhlasové detektivky s akcentací období po roce 1989 a zvukového ztvárnění děl. Zvuková podoba zahrnuje organizaci jednotlivých zvukových prostředků a vytvoření komplexního zvukového plánu podléhajícího určité interpretaci textu předlohy. Práce sleduje změny v nakládání se zvukovými prostředky slovem, zvukem, hudbou a tichem v dílech vzniklých v kontextu téměř třicetiletého vývoje žánru v Českém rozhlase na ploše analýz osmi vybraných inscenací. Metoda analýzy čerpá ze strukturalistické, a především audionaratologické teorie. Práce tak nabízí vlastní analytický model, jenž akcentuje využití zvukových prostředků v organizaci narativu i pro charakterizaci postav, prostředí a atmosféry děje auditivního tvaru.