Kniha Čtvrt století střední Evropy se věnuje soudobým dějinám států visegrádské čtyřky, které zasazuje do kontextu dějin evropských i světových. Jádrem knihy jsou chronologicky pojaté kapitoly paralelní historie visegrádských zemí, kombinované s kapitolami komparativními a syntetizujícími. Svůj originální výklad autor zahajuje rekapitulací vývoje těchto zemí ve 20. století, na niž navazuje kapitola o rozpadu sovětského bloku. Následuje postkomunistická transformace, přijetí do NATO a EU, začlenění do těchto struktur a finanční krize let 2008–2013. Zvláštní pozornost autor věnuje nezadržitelnému postupu globalizace, s jejími pozitivními stimuly i problémy. Zaměřuje se na domácí i zahraniční politiku, hospodářské a finanční otázky a především společnost v tomto regionu. Součástí výkladu jsou i exkurzy mimo střední Evropu (na neoliberální Západ, do Číny).

Kniha je - obdobně jako předchozí velké dílo, na které navazuje - originální svým konceptem i šíří záběru a autorské kompetence. V centru Křenovy pozornosti stojí vnitřní i zahraniční politika, hospodářské a finanční otázky a ovšem především společnost zkoumaných zemí. Speciální pozornost autor věnuje takovým jevům, jako je "neoliberalismus" nebo interakce mezi globálními procesy, vývojem světových mocností a zkoumaným regionem. To vše je podáno zcela původním způsobem tematizace problémů, přičemž autorovy faktografické znalosti jsou obdivuhodné. Nezůstává ovšem při pouhém výčtu skutečností: Křenův pohled na historický vývoj posledního čtvrtstoletí je koncepční a jedinečný.
Jde o výrazně autorsky profilované dílo, tedy v žádném případě o pouhou faktografickou synoptickou příručku. Křenův pohled je osobitý, zcela jistě najde kritiky, stojící historicko-politicky napravo i nalevo, lze snad dokonce doufat, že kniha vyvolá potřebnou a zatím absentující koncepční diskusi o nejnovějších dějinách. Vzhledem k tomu, že autor své, někdy i vyhraněné soudy soustavné argumentuje, nelze však jeho názory bez dalšího odmítat nebo nepřijímat, je nutno najít argumenty přinejmenším obdobně silné. A to je zcela evidentně i záměr autora, jedné z nejvýraznějších osobností českého a středoevropského dějepisectví posledního půlstoletí.

Z recenzního posudku: Prof. PhDr. Jiří Pešek

Když se rozpadlo sovětské impérium, ovládla osvobozené země představa návratu do (západní) Evropy, která byla neoliberální, a v neoliberalismu byla tudíž jejich budoucnost. Pro nemalou část těchto společností přitahovaných západoevropskou demokracií a okouzlených její konzumní společností se však vstup do tvrdého neoliberálního prostředí stal záhy nečekaným zklamáním. Zklamání nad nekritickou horlivostí, s jakou elity nových přírůstků stávající uspořádání přijaly, se však dočkali i mnozí kritičtí duchové na Západě, kteří si od těchto zemí slibovali novou společnost, jež se vadám západní demokracie i ekonomiky vyhne.