Monografie na základě rozsáhlého výzkumu v regionálních archivech sleduje nastolení, upevnění a proměny diktatury Komunistické strany Československa na příkladu čtyř krajských a osmi okresních stranických organizací na území českých zemí. Časově je ohraničena koncem druhé světové války v květnu 1945, kdy „národní revoluce“ vynesla v regionálním prostředí k moci velký počet komunistů a jejich sympatizantů, a druhou celostátní konferencí KSČ v červnu 1956, která završila první fázi destalinizace v Československu. Výklad se zaměřuje především na vývoj krajských a okresních stranických elit, vztahy mezi jednotlivými úrovněmi stranické hierarchie, vnitrostranickou komunikaci a proměny narativů, kterými se KSČ snažila legitimizovat své mocenské nároky.

Autoři možná nevyřešili rébus stalinismu, rozhodně však přispěli k tomu, že na scénu vrátili regionální dějiny a spolu s nimi pohled těch, kteří jsou optikou centra přehlíženi a často též oslyšeni. Škoda, že se jejich perspektiva, stejně jako úvodní postřeh o tom, nakolik současné financování vědy vytlačilo regionální dějiny na periferii, doposud nesetkaly s širším ohlasem.
Jan Mervart (Dějiny a současnost 5/2021)