Metody rekonstrukce podoby člověka podle lebky dnes prožívají celosvětovou renesanci a nacházejí široké využití především v historické, prehistorické a forenzní antropologii. Unikátní metodu rekonstrukce obličeje umožnilo vytvořit teprve zjištění,
že mezi tvarem lebky a jejím pokryvem existují konkrétní a korektní závislosti. O to
se na vědecké úrovni jako první zasloužil především ruský vědec Michail Gerasimov (1908-1970), který roku 1950 založil Laboratoř antropologické rekonstrukce při
Ústavu etnologie a antropologie na Akademii věd v Moskvě. Toto pracoviště v současné době stále hraje velmi důležitou roli v oboru a jeho výstupy je možno sledovat
po celém světě. V roce 2008 jsem prošla intenzivním kurzem ve zmíněné laboratoři
pod dohledem Tatiany Baluevy a Elizavety Veselovské. S tématem antropologické
rekonstrukce podoby člověka podle lebky jsem absolvovala obor antropologie na
Masarykově univerzitě v Brně (2010) a problematice se systematicky dále věnuji.
Od roku 2016 spolupracuji se sochařem Ondřejem Bílkem, který se na realistickou
modelaci zaměřil již při svých absolventských pracích v Ateliéru figurativního sochařství Fakulty výtvarných umění VUT v Brně (2014). Oba jsme v následujících
letech prošli dalším odborným školením na moskevské Akademii věd.