Manifest je tak trochu žánrem minulosti. Dnes si sotva zvládáme všímat překotných událostí, jsme permanentně něčím překvapováni a žijeme v únavě ze zklamání. Strategická rozjímání, rozvrhy a předpisy věcí budoucích vypadají utopicky už jen v tom, že by je někdo vymyslel, natož realizoval. Nejenže nevíme, co bude, ale často rezignujeme i na zkoumání toho, co by mělo nebo mohlo být.

Michael Hauser se přesto ve svém Manifestu o strategický pohled pokouší. Formou se inspiruje slavným manifestem Marxe a Engelse, ale pohlíží na pozdní kapitalismus 21. století a na možnosti socialistického hnutí z pozic, které se podmínkám panujícím v první polovině 19. století podobají jen zčásti. Socialistická levice se dnes snaží najít nový smysl a potácí se mezi příklonem k liberalismu na straně jedné a k identitárnímu konzervativismu na straně druhé. Michael Hauser ukazuje jinou cestu.